Vytuňte si grafiku: slasti a strasti 3D tisku krytů na GeForce od Palitu | Kapitola 9
Seznam kapitol
Palit cílí hlavně na cenu, u levnějších modelů nemá moc čím zaujmout. Jedna z věcí, kterou mě překvapil, je program „Maker“, díky němuž můžete využít 3D tisk a poladit vzhled karet. Tak jsem to zkusil a výsledek přetavil do článku, ve kterém si ukážeme, na co si dát majzla, kdybyste měli podobně chytrý nápad. A pokud se na to nechystáte, uvidíte aspoň, co dnes zvládne 3D tiskárna za čtyři tisíce a co všechno se během tisku může pokazit...
Na závěr už dodám snad jen to, že mám obavy, abych vás podobným článkem od 3D tiskáren spíš neodradil. Byla by to škoda, 3D tisk je úžasná, fascinující a dnes už i poměrně levná věc a chci vás ujistit, že na fotkách to místy vypadá děsivěji než ve skutečnosti.
Většina záběrů výtisků je makro. Kryt, který otevřete na svém třicetipalcovém monitoru přes celou obrazovku, má v reálu šířku kolem dvanácti centimetrů. A každá vrstva, která na fotce působí tak brutálně, má výšku dvě nebo tři desetiny milimetru.
Navíc jsem se nesoustředil na kvalitu, ale při tisku krytů jsem „hravou formou“ zjišťoval, co si ještě na takové levné tiskárně můžu dovolit, co už ne, jaké nastavení je málo a jaké moc. Sbíral jsem zkušenosti, a nechtělo se mi ani moc hrát s přípravou modelu a nastavením.
Využil jsem příležitosti k tomu naučit se, kde má Creality Ender V3 SE své limity a co se stane, když…
Protože pokud nechcete strávit… v mém případě spíš už stáří tisky na minimálních rychlostech, jinak než metodou pokus-omyl se s rychlejším 3D tiskem asi naučit nedá. Zkraje toho musíte pokazit hodně, abyste toho pak mohli pokazit co nejméně při tiscích, na kterých bude záležet.
Při konzervativním nastavení a větším přemýšlení při přípravě vám na takový projekt budou nejspíš stačit jeden dva pokusy. Řada problémů, které jsou v textu nastíněné, je spíš softwarová než hardwarová záležitost. Spoustu starostí si ušetříte už jen tím, že nastavíte konzervativní rychlosti tisku. Na detailech se podepsalo i to, že jsem tiskl standardní 0,4mm tryskou, která už je sama o sobě kompromisem z hlediska kvality a rychlosti tisku a často prakticky na nejhrubší síle vrstvy, která se s ní dá tisknout.
I s 0,4mm tryskou ale může být i na tiskárně za čtyřku výsledek mnohem lepší, když trochu zvolníte a snížíte výšku vrstvy, jak je vidět na fotce níž. Mimochodem, opět je to makro, to „monstrum“ na obrázku má jinak výšku dvouslotové záslepky.
Mě zajímalo spíš to, jaká je maximálka, na které to ještě bude použitelné. Výsledku by prospěla i důkladnější příprava podpěr v místech, která jsou problematická. A své by asi udělalo i použití dražších filamentů.
Na tisky jsem vzal modré PLA od 3D Power a bílé PLA od Devil Design, a na prvním místě byla u mě cena výtisků a až na druhém kvalita. A ta je více než dostatečná pro to, co jsem zatím tiskl. Pokud budete chtít 3D tiskem vydělávat, budete se už v zárodku snažit vyhýbat se problémům, protože jako v každém byznysu platí, že čas jsou peníze, a náklady na spotřebák jsou vedle toho podružné.
Nejvíc ale možná udělá to, když nebudete podobně komplikovaný díl tlačit na „primitivní“ tiskárně, ale vezmete na to nějakou, která si při tisku umí líp naplánovat, pohlídat a ošetřit, co a jak jí vylézá z trysky. Jen o malinko dráž už můžete pořídit Ender V3 KE s lepší tiskovou hlavou a pokročilejším firmwarem (má i oficiální podporu pro Klipper). Je tedy schopný rychlejších a o trochu kvalitnějších tisků. A za necelý rok od jejich uvedení je na trhu mraky dalších a možná i atraktivnějších levných tiskáren, které toho umějí víc a lépe. A pak jsou tu tiskárny za patnáct, dvacet třicet tisíc, které jsou i bez velkého ladění někde jinde jak po stránce robustnosti konstrukce, tak po stránce firmwaru.
Se 3D tiskem se asi nikdy nenaučíte dost dobře na to, aby vyšlo všechno, na co sáhnete. Proměnných a hodnot, které dělí dobrý výsledek od mizerného, je u tisku pomocí FDM neskutečné množství. Ladit můžete stovky hodnot, a parametry tisku se mohou měnit na jedné vrstvě tisíckrát. A vše souvisí se vším. Do kvality výsledku se při rozlišení na úrovni setin milimetrů promítá vše možné počínaje teplotou plastu i okolí přes rychlosti, akcelerace a setrvačnosti, to, jak je hladký chod motorků, pružení ozubených řemenů, rámu či vůle v uloženích tiskárny až po to, kdy, jak intenzivně a ze které strany pod trysku během tisku foukáte. Když tomu propadnete, může z toho být zábava na celý život. A když vám z toho nakonec hrábne, začnou stavby a úpravy tiskáren nápadně připomínat ladění závodních aut.
A najdete i jedince, kteří mají zase opačný fetiš a soustředí se na to, jak se při rychlých tiscích zbavit za pomoci softwaru i hardwaru všech artefaktů, které mají na svědomí nejen vůle ve spojích, ale i vibrace a rezonance celé tiskárny během tisku, při změnách směru pohybu, zrychlování a zpomalování hlavy a všech dalších pojezdů nebo pohyby krokových motorků.
Sám bych si s 3D tiskem rád hrál i dál, postavil si nějakého velkého Vorona a laboroval s nastavením, abych se v tom zorientoval líp, ale času je málo a momentálně mě pořád ještě zajímá víc cíl než cesta, takže se zatím budu ubírat spíš cestou těch blbuvzdornějších a relativně levných tiskáren s vyšším uživatelským komfortem, jako je Bambu Lab A1 Combo s AMS.
