Časy se mění: Konec detailních a podrobných recenzí hardwaru?
Před nedávnem mě oslovil Vašek Vlček – a přeposlal mi úvahu Status Quo is No Mo z HardOCP. Ta se skládá ze dvou částí, z nichž zajímavější mi přišla ta druhá: Vize, či spíše obava, že hardwarové recenze už nikoho nezajímají.
AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí
Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.
Ona úvaha neříká, že všechny hardwarové recenze nikoho nezajímají. Říká, že detailní hardwarové recenze už nikoho nezajímají – a čeká je cesta do zapomnění spolu s dinosaury a tištěnými časopisy. Nikoho nezajímají rozbory, rozsáhlé benchmarky – a protože upadají do irelevance, přestávají je podporovat i výrobci hardwaru, prostě se jim to nevyplatí.
Časy se mění – a měnily se vždycky. Problematiku změny vidím jako komplikovanější než autor úvahy Kyle Benett, protože jsem viděl změn už celou řadu. Média nejsou stejná a zájem o informace se v čase docela dost výrazně mění – bylo to i ve slavných dobách tištěných médií čili printu.
Už v 80. letech bylo běžné, že vedle sebe koexistovaly časopisy zabývající se profesionálními platformami a ty určené spíš pro zábavu. Vedle sebe v regálu jste našli BYTE a Macworld, ale také Your Sinclair a Amiga Power. Existence časopisů byla nezřídka svázána s platformou, kterou se zabývala – a spolu s ní stoupaly i padaly. V ČSSR jsme měli hlavně Amatérské rádio, určené hlavně pro techniky a radioamatéry a pak Elektroniku, která povšechně pokrývala počítačové technologie.
Hrami se v socialismu prakticky nikdo nezabýval, vzhledem k vytváření edičních plánů bylo spíš divné, že vůbec vycházelo něco o domácích počítačích a o hrách. Důvod byl dvojí: Soudruzi jednak opovrhovali hrami jako ztrátou času – a o domácích počítačích se moc nemluvilo, protože se skoro nedaly koupit domů. Většina počítačové literatury proto vycházela hlavně u klubů Základních organizací Svazu socialistické mládeže (ZO SSM), které se maskovaly za rozvoj technických znalostí mladých, které budou potřebovat v armádě.
Pád socialismu a nástup devadesátkového kapitalismu přinesl celou řadu časopisů orientovaných jak na PC a aplikace, jako byl CHIP a nebo Computerworld, tak i na hry. Tehdy vznikla trojkombinace Excalibur – Score – Level a následovala řada menších projektů, ze kterých se ovšem stálice nestaly.
Pokud se budeme bavit jenom o hardwaru, patřily herní časopisy mezi média, která měla vysoký impakt, ale jenom omezený prostor pro psaní o hardware: Bylo spíš neobvyklé, že hardware dostal celou stranu či dvoustranu, typicky to byly půlstrany a někdy ještě menší formáty. Na něco tak malého žádný detailní rozbor neumístíte, navíc vás honí uzávěrky, takže když jste dostali hardware 24 hodin před uzávěrkou, měli jste na test a text právě těch 24 hodin.
V té době se psalo relativně kompaktně, nedalo se moc testovat, takže se sjížděla jednoduchá baterie benchmarků – a v tisku stejně nebyl prostor pro grafy, to už muselo něco být, aby se tam dostaly. V tomto směru byly důležitější obecné počítačové časopisy, které ale nebyly mezi mladými příliš populární – už proto, že byly doslova promořené ceníky počítačových obchodů a plné rozsáhlých návodů na užitkový software, který hráče obvykle moc nezajímal.
