Doom: Démoni z pekla se vracejí v kultovní herní sérii

Seznam kapitol

1. Po stopách jedné z největších klasik 2. V téhle hře nejde o příběh 3. Mars je skutečně oranžovo-oranžový 4. Počítač se vážně nezapotí (HW požadavky hry)

5. Démonské obludárium 6. Zastav se a nepřežiješ 7. Závěrečné shrnutí a hodnocení hry

Kultovní série od id Software, jejíž první díl se v roce 1993 zapsal do historie revoluční grafikou a návykovou hratelností, se po dvanácti letech vrací na naše počítače jakožto remake, který se vrací ke konceptu prvních dvou dílů. Povede se zopakovat úspěch z devadesátých let, nebo zmizí v propadlišti dějin?

Reklama

Ačkoliv videohry byly v devadesátých letech stále ještě abstraktní okrajovou zábavou pro nerdy, existovala hra, kterou znali skoro všichni. Jednalo se o Dooma, jemuž je právem přičítán největší grafický skok v historii počítačových her.

V porovnání s Wolfensteinem 3D, další peckou od id Software, která spatřila světlo světa o půl druhého roku dříve, byly možnosti Dooma na první pohled o tři řády dál. Díky pokročilému grafickému enginu se FPS novinka od Johna Romera mohla pochlubit takovými grafickými finesami, jako jsou texturované podlahy a stropy, paralaxní obloha nebo víceúrovňové mapy se schody a výtahy (i když s jistým omezením, například nebylo možné mít více místností nad sebou)

Doom se však do srdcí hráčů zapsal také díky hratelnosti. Hra nabízela velmi zábavný multiplayer, takže začalo období LAN párty, kdy se dva a více lidí kamarádů se svými počítači na víkend zavírala v herních doupatech a zápolila o uznání a čest.

Vzhledem k obrovskému zájmu hráčů (na konci roku 1995 byl prý Doom nainstalován na větším počtu PC nežli operační systém Windows 95) k Doomu brzy vznikaly mody a editační nástroje, díky nimž oddaná komunita zdarma tvořila zajímavé nové mapy a další vybavení. O zábavu jsme tak měli postaráno na dlouhé roky dopředu.

id Software však v žádném případě nezaháleli a kuli železo, dokud bylo žhavé. O rok později jsme se tak dočkali hry Doom 2 (1994), jenže ten úspěch svého předchůdce nikdy nezopakoval. No a o tři roky později to id Software zpečetilo vydáním Quaka, který převzal otěže tehdejší FPS scény a Dooma odeslal na věčný svět.

První snaha o jakési oživení značky Doom přišla v roce 2004, kdy se na světlo světa dostal Doom 3. I ten byl nadmíru dobře přijatý, ačkoliv pamětníci si stěžovali na skutečnost, že v této hře chyběla původní frenetická hratelnost, kterou nahradily spíše prvky survival hororu. Následně byla značka uložena k ledu, odkud ji vylovila společnost Bethesda hned po vydání remaku Wolfensteina 3D s názvem Wolfestein: The New Order a samostatně stojícího datadisku Wolfenstein: The Old Blood.

Zmodernizovaný Doom je tedy mezi námi a hlavní otázkou dnešní recenze je, jak autoři z id Software jeho remake uchopili, zdali tato hra opět dokáže oslovit masy a nebo se jedná pouze o zábavu pro pamětníky.