Seznamování se s IT tehdy a dnes: Změnilo se něco?
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Seznamování se s IT tehdy a dnes: Změnilo se něco?

Seznamování se s IT tehdy a dnes: Změnilo se něco?

Michal Rybka

Michal Rybka

19. 10. 2018 03:00 13

Seznam kapitol

1. Bony a... klika 2. Sešit místo diskety 3. Přes BASIC do Assembleru 4. Konzumenti black boxů 5. Dnes už stačí jenom chtít

Na posledním Bytefestu přišla na řadu otázka: Jak se liší seznamování se s technologiemi dnes od toho, jak se to dělo v minulosti? Ubývá lidí, kteří technice opravdu rozumí a přibývá prostých konzumentů? Zajímá mladé už jen youtube a instagram? Oproti minulosti jsou vidět velké rozdíly, ale je těžko říct, jestli je to lepší a nebo horší. Je to jiné.

Reklama

Bylo nebylo, za dávného socialismu jste to měli s počítači fakt blbé. Ono to obecně bylo s elektronikou docela dost blbé. V zásadě bylo několik možností, podle toho, do jaké sociální vrstvy jste patřili.

První možností bylo, že jste nebyli postiženi počítačičídou a patřili jste mezi normální socialistickou mládež, která chtěla pařit na diskotékách za vřeštění Michala Davida a kvílení jeho elektronického nástroje. Pak vás pravděpodobně zajímalo to, kde si sehnat walkman od Sony, kazetové dvojče Akai a nějakou VHSku, pro kterou se daly sehnat Vetřelci a nějaké porno. Takové věci se daly koupit v Tuzexu, což byla obchodní síť vytvořená pro ty lepší ze socialistických lidí. A tam jste potřebovali bony – a jak to s nimi chodilo, ukazuje velmi dobře český film Bony a klid.

Další možností bylo, že jste měli dobré konexe a dokázali jste vyzískat od příbuzných bony anebo přímo od strýčka z Ameriky nějaký z počítačových hitů, typicky Atari 800XL anebo Commodore C64. Pak se vám otevřely dveře do klubů a k docela solidní softwarové základně, která sloužila převážně pro zábavu, protože tyto stroje byly specificky navrženy jako herní.

Pak byla možnost, že jste to měli blbý a museli jste chodit do nějakého socialistického klubu mládeže, typicky do nějaké Základní organizace Svazarmu, případně do klubu při spřáteleném socialistickém podniku. Tam jste měli buď štěstí jako já – a dostali jste přístup k solidnímu zahraničnímu hardwaru, v mém případě Hewlett-Packard HP85B.

Nebo jste měli smůlu a k dispozici jste dostali podstatně méně spolehlivé IQ151, PMD85 anebo Ondru. V některých případech, které nebyly vůbec běžné, jste si mohli osahat i ZX81 anebo ZX Spectrum od Sinclaira, což se u nás také vyskytovalo, protože tyto počítače byly v NSR a Rakousku dostupné a cenově dostupné i pro naše pracující (kde „cenově dostupné“ znamená circa dva až tři platy).

Seznamování se s IT tehdy a dnes: Změnilo se něco?
i Zdroj: PCTuning.cz

Tam jste si mohli něco vyzkoušet, naučili jste se programovat a obvykle jste měli kompetentní vedení – já si rozhodně nemohl stěžovat! Nevýhoda byla v tom, že počítače byly dostupné jednou týdně na dvě až tři hodiny, když to šlo opravdu hodně dobře tak i dvakrát týdně. Obvykle jste měli omezený přístup k záznamovým médiím, vcelku rozumné bylo pořídit si vlastní kazetu na ukládání svých výtvorů, což bylo drahé a ne vždy byly k dispozici kvalitní modely. Typicky jste mohli koupit jen samorozkládací „Emgeton – věrný tón“, který rovněž nabízel čistící kazetu, jenž vám při použití po čase spolehlivě zničila magnetofon – anebo něco divného z Iráku, což nevím co bylo, protože to bylo popsané arabsky.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama