Test disku Toshiba P300 6TB – za málo peněz málo výkonu, ale zase hodně místa díky SMR | Kapitola 9
Seznam kapitol
Nízká cena, nízké otáčky, nízká hlučnost, nízká spotřeba a v některých praktických situacích bohužel i nízký výkon. Tak by se jednou větou dal ohodnotit dnes testovaný pevný disk Toshiba P300 s kontroverzní technologií šindelového magnetického záznamu SMR. O přízeň zákazníků tento disk bojuje zejména dobrým poměrem kapacity a ceny. Vyplatí se tedy?
Po čistě syntetických testech budeme nyní výkon disku Toshiba P300 s šindelovým záznamem zjišťovat pomocí běžných praktických úloh, jimiž zřejmě bude při reálném provozu nejvíce zatížen. Asi nejčastější úlohou, kterou u datového disku budeme provádět, je prosté kopírování souborů a složek.
Pro účely testování jsem jako obvykle použil jednu ze složek z mé rozsáhlé knihovny 3D objektů do modelovacích aplikací. Složka o celkové velikosti 15,2 GB obsahuje celkem 4.434 ks různě velkých souborů. Jedná se o zip soubory velikosti v jednotkách až desítkách MB, doplněné vždy několika doprovodnými obrázky o velikosti desítek kB.
Složku jsem kopíroval nejprve z SSD na jednotlivé oddíly testovaného disku („M“, „N“ a „O“). Poté jsem otestoval kopírování složky z oddílu „M“ testovaného disku do oddílů „N“ a „O“. Jen připomenu, že oddíl „M“ se nachází v nejrychlejším sektoru v první polovině diskových ploten od vnějšího okraje, oddíl „N“ ve druhé polovině a oddíl „O“ je v nejpomalejším sektoru na samém vnitřním okraji ploten. Každé jednotlivé kopírování jsem prováděl vždy 3× a do výsledného hodnocení jsem použil průměrnou hodnotu ze všech tří měření. Mezi každým měřením proběhlo rychlé formátování cílového oddílu a restart počítače. Testoval jsem šindelový disk, takže jsem mezi každým měřením čekal na dokončení automatického úklidu CMR zóny disku.
Pro přesné měření doby kopírování složky se soubory jsem dříve používal šikovnou aplikaci DiskBench, která přesně zaznamená čas kopírování podle údaje z průzkumníka souborů. Stejně jako on však nedokáže připočíst čas, po který se na konci kopírování ještě dopisují data načtená během kopírování do RAM. Dříve tato skutečnost neměla žádný vliv na vzájemné porovnání disků, protože využití paměti RAM u testovací sestavy bylo po dlouhý čas prakticky konzistentní, ale při přechodu na Windows 10 se práce operačního systému s RAM změnila. Z tohoto důvodu nemohu pro porovnání výkonu testovaného disku využít některé výsledky dříve testovaných disků.
Od minulého testu dvojice disků WD Blue jsem přestal měřit čas kopírování pomocí aplikace DiskBench a vrátil jsem se ke sledování času kopírování se stopkami v ruce. Nezaznamenávám jen čas, za který průzkumník souborů dokončí kopírování, ale celkovou dobu, po kterou se kopírovaná data skutečně ukládají na cílový disk. Za tímto účelem sleduji průběh aktivity disku ve správci úloh. Pro představu o průběhu kopírování pořizuji navíc snímky informačního okna průzkumníka souborů, kde vidíme graf rychlosti přenosu dat v celé délce kopírování až po hodnotu blížící se 100 %.
Pojďme se již podívat na výsledky jednotlivých disciplín v testu kopírování u disku Toshiba P300, které si porovnáme s minule testovanými disky WD Blue. Začneme kopírováním složky souborů z SSD do oddílu „M“ v první polovině diskových ploten testovaného disku.
Obrázek grafického ztvárnění průběhu kopírování v průzkumníku operačního systému má vypovídací hodnotu pouze s ohledem na vizuální posouzení stability přenosu dat. Jak vidíme, kopírování bylo po celou dobu prakticky konstantní. Údaj o rychlosti atakující až 200 MB/s neodpovídá skutečné rychlosti zápisu dat na cílový disk. Tu nám prozradí až správce úloh společně s měřením celkového času aktivity cílového disku.
Nejpřesnějším ukazatelem skutečné rychlosti zápisu na cílový disk je dlouhý graf přenosové rychlosti disku uprostřed dialogového okna. Dole zobrazené číselné údaje vyjadřují skutečné hodnoty v daném okamžiku, které se ale pro odhad výsledného výkonu příliš nehodí. Zajímá nás také malé okénko grafu indikujícího aktuální zaplnění operační paměti.
Na obrázku výše je snímek správce úloh ve fázi začátku disciplíny kopírování. Celkový průběh disciplíny se nám do jednoho snímku nevejde. Jak vidíme, reálná rychlost zápisu dat na disk Toshiba P300 se pohybuje lehce nad hladinou 125 MB/s. Ostatní data do rychlosti 200 MB/s, které nám detekoval průzkumník operačního systému, skončila jako dočasný zápis v operační paměti počítače, která se tak v průběhu testu postupně zaplňovala, aby se na konci opět postupně vyprázdnila.
V disciplíně kopírovaní složky souborů o velikosti 15,2 GB z SSD na oddíl „M“ (u vnějšího okraje ploten) dosáhl disk Toshiba P300 celkového času 2:07 minut, což odpovídá výsledné průměrné rychlosti zápisu 122,6 MB/s. Výrazně tak zaostal za výkonem SMR šindelového disku WD Blue, ale s klasickým CMR diskem WD Blue uhrál plichtu. Okamžitě po dokončení kopírování začal disk P300 uklízet právě nakopírovaná data a ten úklid trval 5 minut. Následně zaparkoval vystavovací raménko a utichl.
Při kopírování souborů z SSD na oddíl „N“ testovaného disku, nacházející se ve druhé polovině ploten, by se měl čas pro dokončení úlohy logicky úměrně prodloužit, ale graf průzkumníka operačního systému nic takového nenaznačuje.
Zatímco dříve testované disky WD Blue v této disciplíně vykázaly adekvátní pokles rychlosti (delší časy kopírování), správce úloh u disku Toshiba P300 žádný pokles výkonu nezaznamenal. Výsledný čas 2:07 minut a průměrná rychlost zápisu 122,6 MB/s znamená naprosto stejný výsledek s předchozí disciplínou.
Velmi vyrovnaná křivka skutečné přenosové rychlosti disku P300 je podobná křivce klasického CMR disku WD Blue. To naznačuje, že všechny zápisy do oddílu „N“ disku P300 skončily ve skutečnosti v jeho CMR zóně, nacházející se zřejmě na vnějším okraji záznamových ploten, Tato zóna bude mít zřejmě větší kapacitu, než je velikost kopírované složky.
Do cílových sektorů oddílu „N“ se kopírovaná data zřejmě dostala až v rámci navazujícího automatického úklidu šindelového disku, který trval necelých 7 minut. Jeho čas se tedy prodloužil. Po tuto dobu disk podle poslechu z bezprostřední blízkosti usilovně pracoval, aniž by to operační systém počítače jakkoliv detekoval. Na konci úklidu jsem zaslechl zřetelné cvaknutí typicky provázející zaparkování vystavovacího raménka disku, po němž se disk uklidnil.
Prodloužená doba úklidu z 5 na 7 minut naznačuje, že i v předchozí disciplíně disk zapisoval všechna data nejprve do své CMR zóny a teprve poté je v rámci úklidu přesunul do sektorů se šindelovým záznamem. Z vnějšího okraje ploten, kde předpokládáme umístění CMR zóny, měl do oddílu „M“ kratší trasu než do oddílu „N“, čemuž odpovídá o dvě minuty kratší doba úklidu v předchozí disciplíně.
Potvrzení výše uvedené teorie o zápisu veškerých kopírovaných dat do CMR zóny disku Toshiba P300 přinesla hned následující disciplína, při níž srovnávané disky zapisovaly (měly zapisovat) data z SSD do malého oddílu „O“ nacházejícího se zcela na vnitřním okraji záznamové plochy ploten. Graf průzkumníka operačního systému s v případě disku P300 opět nijak nemění.
Již potřetí zcela identický čas zápisu dat 2:07 minut a průměrná rychlost zápisu 122,6 MB/s u disku Toshiba P300 zcela potvrzuje teorii, že všechna kopírovaná data putovala primárně do rychlé CMR zóny disku a teprve v rámci navazujícího úklidu, který tentokrát trval 10 minut, se přesunula do cílové oblasti u vnitřního okraje záznamových ploten.
U dříve testovaných disků zřejmě putovala data do cílového místa přímo, o čemž svědčí zejména podstatně delší časy potřebné pro dokončení operace. Posouzení křivky přenosové rychlosti CMR disku WD Blue komplikuje rozdílné měřítko svislé osy grafu, které se dynamicky mění bez možnosti ručního nastavení.
V dalších dvou praktických disciplínách jsem měřil rychlost kopírování stejné složky se soubory mezi jednotlivými oddíly testovaného disku. V těchto případech již není rychlost kopírování ovlivněna velikostí dostupné RAM, kterou zde disk během kopírování prakticky nevyužívá. Data načtená v jedné části disku jsou vzápětí kopírovaná do jiné části téhož disku a pro práci s nimi je obecně využívána interní cache samotného disku.
Nejprve jsem testoval kopírování z diskového oddílu „M“ (u vnějšího okraje záznamových ploten) do oddílu „N“ (za polovinou záznamové plochy ploten).
V této disciplíně dosáhl disk Toshiba P300 čas 4:34 minut, což odpovídá průměrné přenosové rychlosti 56,8 MB/s. Snímky správce úloh nám přehledně zobrazují křivky rychlosti čtení a zápisu, které se vzájemně střídají. Opět se neorientujte pouze podle vyčíslení aktuální rychlosti v okamžiku pořízení snímku. Záznamové hlavy byly nuceny přesouvat se opakovaně přes polovinu šířky ploten, ale bylo tomu tak i u testovaného disku P300? Jeho vítězství je s ohledem na zastaralou konstrukci s nevelkou cache více než podezřelé.
Odpověď nám dala naměřená hodnota navazujícího úklidu dat v délce 7 minut, která odpovídá času potřebnému k uklizení dat, přechodně zapsaných do CMR zóny disku P300, do oddílu „N“ v polovině záznamových ploten. Testovaný disk opět nejprve kopíroval data z oddílu „M“ do své rychlé CMR zóny a teprve poté je následně automaticky uklidil do cílového oddílu „N“.
Zaplnění RAM po celou dobu testu setrvávalo na nízké úrovni a naměřené výsledky tak nebyly jejím využitím ovlivněny. Můžeme si je tedy porovnat s výsledky dříve testovaných disků na níže uvedených grafech, zobrazujících celkový čas a přepočet dosaženého času kopírování na průměrnou rychlost přenosu dat v MB/s.
Výrazně delší dráhu musely záznamové hlavy teoreticky překonat v případě kopírování složky souborů z diskového oddílu „M“ do oddílu „O“, nacházejícího se u samotného vnitřního okraje aktivní plochy ploten. Z toho by měly logicky vyplynout nízké přenosové rychlosti a dlouhé výsledné časy.
Adekvátní výsledky této disciplíny dosáhly oba dříve testované disky WD Blue. Oproti tomu čas 4:39 minut a průměrná rychlost 55,8 MB/s u disku Toshiba P300 opět dokazuje, že tento disk ve skutečnosti nekopíroval data přímo do pomalého oddílu „O“, ale všechna směřoval nejprve do své CMR zóny, aby je do cíle automaticky přesunul až v rámci následného úklidu trvajícího 10 minut. Délka úklidu zcela koresponduje s nutností přesunutí dat z CMR zóny na vnějším okraji ploten do oddílu „O“ u okraje vnitřního.
Podívejme se ještě na porovnání naměřených výsledků v přehledných grafech.
Testovaný disk Toshiba P300 ve všech předchozích disciplínách dosáhl výsledků, které zcela nereflektují jeho skutečný potenciál, jenž se pravděpodobně projeví až při větší datové zátěži. Výsledky jsou výrazně ovlivněny skutečností, že disk si veškerá kopírovaná data primárně ukládal do své rychlé CMR zóny a teprve poté je v rámci automatického úklidu bez zásahu operačního systému uklízel do cílových sektorů. Pokud bychom měřili celkový čas, za který se všechna kopírovaná data skutečně dostanou do zvoleného oddílu na disku, museli bychom ke změřeným časům přičíst ještě dalších 5 – 10 minut, po které disk data uklízel. Uvedený čas úklidu je závislý na tom, jak daleko jsou cílové sektory na plotnách vzdáleny od zóny CMR.
V tuto chvíli neznáme skutečnou velikost CMR zóny disku Toshiba CMR, ale lze předpokládat, že při kopírování většího počtu souborů o objemu přesahujícím kapacitu CMR zóny půjde rychlost zápisu výrazně dolů. To si samozřejmě ověříme později v kapitolách věnovaných podstatně vyšší zátěži disku.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
