Test disku Toshiba P300 6TB – za málo peněz málo výkonu, ale zase hodně místa díky SMR | Kapitola 10
Seznam kapitol
Nízká cena, nízké otáčky, nízká hlučnost, nízká spotřeba a v některých praktických situacích bohužel i nízký výkon. Tak by se jednou větou dal ohodnotit dnes testovaný pevný disk Toshiba P300 s kontroverzní technologií šindelového magnetického záznamu SMR. O přízeň zákazníků tento disk bojuje zejména dobrým poměrem kapacity a ceny. Vyplatí se tedy?
Přesouvání dat mezi dílčími oddíly totožného disku se teoreticky nebudou výrazně lišit od již naměřených rychlostí kopírování. Tím spíš, že se jedná o stále stejná data. Tato disciplína je ale standardní součástí naší metodiky testování disků od jeho prvopočátku, takže ji opět nevynecháme. Bude zajímavé zjistit, zda dnes testovaný disk Toshiba P300 i v této disciplíně využije svou CMR zónu.
Pro přesun tedy opět využívám stejnou složku o celkové velikosti 15,2 GB s celkem 4.434 ks různě velkých souborů. Připomínám, že se jedná o zip soubory velikosti v jednotkách až desítkách MB, doplněné vždy několika doprovodnými obrázky o velikosti desítek kB.
V první disciplíně jsem přesouval složku souborů z diskového oddílu „M“ (u vnějšího okraje záznamových ploten) do oddílu „N“ (za polovinou záznamové plochy ploten).
Výsledný čas 5:07 minut a průměrná rychlost přesunu dat 50,7 MB/s u disku Toshiba P300 koresponduje zhruba s výsledky jeho konkurentů a jednoznačně neprokazuje plné využití CMR zóny disku. Jenže disk pro dočasné uložení přesouvaných dat tuto zónu opět využil, o čemž svědčí naměřený čas navazujícího úklidu v délce 7 minut.
Podívejme se na výsledky porovnávaných disků v přehledných grafech.
Ve druhé disciplíně jsem přesouval data z diskového oddílu „N“ (za polovinou záznamové plochy ploten) do nejpomalejšího oddílu „O“ (u vnitřního okraje aktivní plochy záznamových ploten).
Čas 5:27 minut a výsledná průměrná rychlost přesunu dat 47,6 MB/s u disku Toshiba P300 už jasně prokazuje, že data namísto do oddílu „O“ primárně putovala do CMR zóny disku na opačném okraji ploten a do svého cíle se dostala až v rámci navazujícího úklidu v délce 10 minut. Pokud by přesouvaná data přeplnila kapacitu CMR zóny, šla by určitě rychlost přesunu rapidně dolů.
Připojuji opět přehledné grafy.
V poslední disciplíně této kapitoly jsem složku s daty přesunul zpět z diskového oddílu „O“ přes celou šířku záznamových ploten do oddílu „M“.
V této disciplíně byl disk Toshiba P300 obrazně donucen vyložit své karty na stůl. Pokud předpokládáme, že se jeho CMR zóna nachází na vnějším okraji záznamových ploten, musel disk v této disciplíně přesouvat data skrze celou šířku ploten, stejně jako ostatní dříve testované disky.
Výsledný čas 7:23 minut a průměrná rychlost přepisu dat 35,1 MB/s znamená skutečný propad výkonu a ztrátu na konkurenční disky. Lze předpokládat, že disk i v tomto případě všechna data zapsal nejprve sekvenčně do své CMR zóny a teprve poté je automaticky uklidil do oddílu „M“. Dokazuje to opět navazující úklid, který trval 5 minut, což koresponduje s časem již dříve naměřeným při úklidu dat z CMR zóny do sousedního oddílu „M“. Pokud by disk byl přinucen k přímému zápisu šindelovým způsobem, dopadl by zřejmě mnohem hůře.
Obecně lze učinit závěr, že i v případě přesouvání dat disk Toshiba P300 primárně využívá rychlý sekvenční zápis do své CMR zóny, z níž data následně bez přičinění operačního systému uklízí do cílových sektorů. Nutno dodat, že tento princip bude dobře fungovat jen do té doby, než se kapacita CMR zóny zaplní.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
