Úvaha: Access point i ve výtahu. V bezdrátu už není místo
Seznam kapitol
Jednou to přijít muselo, tak nedělejme překvapené. Tohle jsme přece už dávno čekali. Vzduchem nám lítá tolik druhů signálů, že se naše fantastická zařízení začínají navzájem rušit. Přeplněnost „vzduchu“ nepociťují jen velká města, stačí mít okolo sebe více sousedů. Hrozí nám, že se zase pokorně vrátíme k drátům?
V roce 2006 se objevil americký horror Puls (Pulse), což je dle všeobecného mínění takový slabší remake japonského hororu Kairo z roku 2001. Jde o to, že bezdrátové technologie otevřou cestu duchům mrtvých do našeho světa, takže se pumpují do reality přes počítače, mobily a podobné věci.
Klasicky technofobní námět, řekl bych, i když technofobie je patrná spíš v té americké verzi. Ve skutečnosti jde o dva podobné, ale svou podstatou dost odlišné příběhy: V Kairo jde o to, že „záhrobí je přeplněné“ a duchové tak nějak začínají přetékat do světa živých. V Pulse jsou to naopak smrtelníci, kteří se stále pokoušejí vylepšovat bezdrátovou konektivitu a během svého honu za co nejširším přenosovým pásmem se tak nějak protěží do záhrobí a poskytnou duchům kanál, kterým mohou začít vytékat do reálného světa.
Osobně považuji oba filmy za výborné a to zvláště za předpokladu, že nebudete považovat „remake“ za „remake“, ale odlišný film o něčem jiném.

Představa, že se bezdrátovými zařízeními zavrtáváme kamsi, kam bychom se dostávat neměli, je docela zneklidňující. Není to představa nová, můžete na ní narazit třeba v hororu White Noise, který se týká EVP (Electronic Voice Phenomenon), tedy údajných zpráv, které lze rozeznat při poslechu nahrávek šumu pozadí, zaznamenávaných pomocí citlivých přístrojů.
S myšlenkou, že dostatečně citlivé zařízení dokáže zachytávat zprávy z jiného světa, ostatně přišel už Thomas Alva Edison. Ten sice žádné takové zařízení údajně ani nenavrhl, ani nesestavil, ale nahráváním a posloucháním šumu za účelem hledání posmrtných a jiných nadpřirozených zpráv se baví docela hodně lidí. Pokud vás podobné obskurity a pozoruhodnosti zajímají, snadno k tomu na netu najdete spoustu podkladů a nahrávek. Když už nic jiného, je to docela bombastické téma do hospody či do baru, nepochybujte o tom, že na to sbalíte výrazně více holek, než na diskuse o výkonnosti moderních čipsetů či o šancích profesionálních herních týmů.
Ale zpět k nosnému tématu Pulse, totiž k tomu, že se stálým vylepšováním technologií můžeme jaksi aktivně zavrtat do oblasti, kam bychom se dostat neměli. Věc, která nastartuje apokalypsu v daném filmu, není totiž nijak zlá, je to jenom pokus o zvýšení propustnosti bezdrátového pásma.

S tím, jak zacpáváme vzduch čím dál tím větším množstvím informací, potřebujeme stále větší a větší propustnost. Pamětihodný monolog tam pronáší Brad Dourif, který s výrazem autentického paranoidního šílence popisuje, že žijeme ve světě, kde se vlastně koupeme v obrovském oceánu bezdrátové komunikace, která nepřetržitě prochází našimi těly. „Máte vůbec ponětí, jaké obrovské množství dat se tu vznáší, kolik informace tady teď letí vzduchem? Vysíláme každému kde jsme a myslíme si, že jsme v bezpečí!“