Věci, měny, kryptoměny: Do čeho vložit hodnotu?
i Zdroj: PCTuning.cz
Sítě a Internet Článek Věci, měny, kryptoměny: Do čeho vložit hodnotu?

Věci, měny, kryptoměny: Do čeho vložit hodnotu? | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

22. 5. 2021 16:00 40

Seznam kapitol

1. Máš zlato, máš problém 2. Zdaněním k blahobytu 3. Půl napůl 4. Ani slamník není jistota 5. Krypto 6. Pod kontrolu státu

Minulý týden jezdily kryptoměny jako na horské dráze. Přispěly k tomu tweety Elona Muska, které rozhoupaly cenu Bitcoinu a pobouřily některé kryptonadšence natolik, že založili kryptoměnu $STOPELON – ale také přístup Číny, která chce Bitcoin nahradit digitálním yuanem (e-RMB).

Reklama

Rozdíl mezi dřívějšími dobami a dneškem je hlavně v tom, že stát přes sebe směřuje stále větší objemy finančních toků – a k tomu potřebuje kontrolu nad těmito toky. Ten, kdo má nějaký majetek, se vlídného zájmu státu bojí – a není divu: Efektivní zdanění příjmu dnes u nás dosahuje zhruba padesáti procent, což je číslo, kterému by v historii nikdo nevěřil. (A to jsme se ještě nedostali k majetkovým daním.)

Tak například zakkát, islámská náboženská daň, se platila ve výši 2,5 % z majetku nad nezdanitelné minimum zvané nisáb. Typická výše cla ze zboží se pro muslimské kupce pohybovala kolem 3 %, pro křesťanské to bylo 10 %, což je vtipné, protože křesťané odváděli církvi desátek, což byla zhruba desetiprocentní daň. Desetiprocentní daň s námi byla docela dlouho – a když byla na křesťany uvalena džizja, zůstala typicky také na deseti procentech s tím, že tam platila spousta výjimek podle toho, jak moc ujetá byla místní správa: Někde se na placení trvalo vždy, jinde mohla být daň nahrazena službou a někde ji neplatili ti, kteří nemohli.

Teprve až ve 20. století, s tím, jak vlády potřebovaly prachy na První světovou, nám daně značně nadskočily a dnes Západ vede takovou soutěž o to, o kolik dokáže své občany odrbat. Dnes žijeme s mírou zdanění odpovídající válečnému stavu – a vzhledem k tomu, jak dokáže stát peníze rozfofrovat, by mě opravdu zajímalo, co by se stalo, kdyby skutečně nastal válečný stav a my potřebovali něco jako funkční armádu.

Zatímco dřív byl sociální systém soukromý anebo náboženský (římská patronáž, klientský systém egyptský, islámské nadace a charity), dnes peníze tečou skrz stát. Občan se do jisté míry změnil v klienta státu, což je určitý problém, protože čím víc peněz stát má, tím víc jich rozhazuje a tím víc jich následně potřebuje. Což nás přivádí k dnešní situaci a k otázce, kam zaparkovat majetek, pokud nějaký máte – ideálně tak, aby stát netrápilo to, že něco máte.

Klasický majetek, jako jsou nemovitosti a pozemky, představují věc s jasnou intristickou hodnotou, jejíž problém je ale v tom, že o ni stát ví, může ji snadno zdanit anebo zabavit. Jak praví klasik: „Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi! Peněženku mi můžou vzít. Kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít!“

V případě potřeby se nemovitosti kapitalizují jen velmi špatně – a špatně se s nimi utíká. Na to se tradičně používalo uložení bohatství do něčeho cenného, ale kompaktního, jako je zlato. Zlato má ale ten problém, že je velmi těžké – a když potřebujete změnit působiště, transportuje se dost špatně. Navíc, jak jsme si řekli, státy bývají háklivé na transport velkého množství zlata.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama