Články na téma Internet (strana 10 z 10)

V době, kdy soudruh Babiš pod ochranou Strany zahajoval svoji zářnou kariéru, jsme se zbavili vedoucí úlohy komunistů a věřili, že se cenzury zbavíme jednou a provždy. Dnes se nám díky němu – pochopitelně jen s těmi nejbohulibějšími úmysly – cenzura vrací, přestože před ní osobnosti českého internetu varují.

Když se objevil AdBlock, byl to obskurní plugin pro pár nerdů. Dnes má 200 milionů uživatelů a digitální vydavatelé ho označují za největší hrozbu pro svou existenci. Dokonce začali s řadou „osvětových kampaní“, které ve mě ale vůbec nevzbuzují lítost. Za tuhle polízanici si můžou sami a jsem si téměř jistý, že oni sami ji nevyřeší.

Mezi nejbizarnější zařízení virtuální reality a teleprezence patří ta spadající do kategorie „teledildonika“. Ano, jsou to periferie pro pány a dámy, které jim dovolují řádit bez ohledu na vzdálenost, stačí jenom internetové připojení. Bude ale po telesexu následovat teleprostituce – a skončíme nakonec v náručí sexrobotů?

Vzestup islámského terorismu narušil představy většiny Evropanů o tom, že nás čeká poklidná, i když poněkud nudná cesta k zářivé budoucnosti. Solární elektrárny, wifi zdarma, bezbariérové parky, sociální jistoty a poklidný odpočinek v péči sociálního státu, to vše z vidiny naší budoucnosti pozvolna mizí. A rovněž tak mizí i naše svobody.

Tento měsíc YouTube oslaví deset let své existence. Teprve deset let – jenže mladší generace si ho přivlastnila tak, jako by tu byl odjakživa a jako by nic jiného nemělo smysl. V naprosté tichosti podryl a podminoval celý mediální svět, aniž by to kdokoliv zaevidoval. Teprve nedávno si televize i klasický web začaly všímat, jak obrovský problém pro ně představuje.

Londýnské divadlo Duke of York's Theatre uvedlo moderně pojatou hru The Nether, která klade provokativní otázku: Je to co děláme ve virtuálním světě skutečné? Pokud není, znamená to, že tam můžeme dělat úplně cokoliv? I kdyby to bylo sebevíce tabu? Upouštíme tím páru? Nebo je to cesta do pekel? Je to zajímavá otázka – a nutno říci, že je složitější, než by se mohlo zdát.

Kdysi dávno to bylo jednoduché. Něco se vám líbilo, tak jste si to koupili, měli jste to a používali jste to, dokud se vám to neomrzelo. Anebo dokud jste měli hardware, na kterém to fungovalo. Dnes máme čím dál tím víc služeb, které vám doslouží přímo pod rukama – a to ne proto, že byste chtěli, ale proto, že to chce ten, kdo je kontroluje.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že se u historek o hacknutí Sony tak trochu nebavím. Ukazuje se, že i firma, která by teoreticky měla mít zkušenosti s poskytováním cloudových služeb, může mít vcelku bídné zajištění bezpečnosti. A počkejte, nebyla to náhodou Sony, která nám v roce 2005 ládovala na svých CD do našich počítačů rootkit?

Vyzkoušeli jsme dva sety monitorovacích systémů s obdobnou výbavou – harddiskovým rekordérem, možností připojení a sledování přes internet, ovšem silně rozdílnou cenou: Evolveo Detective S4CIH a Kguard Easy Link 8CH. Bude nás zajímat, co vám takové soupravy rekordéru a bezpečnostních kamer za pár tisíc nabídnou a zda se hodí do každého domu.

Internet nás zásobuje informacemi tak mohutným proudem, že nás až přehlcuje a topí. Podle jeho kritiků nás zbavuje nutnosti myslet a nutnosti tvořit: Na všechno prý stačí Google a clipboard. Tak jednoduché to ale vážně není. Ale jak lépe odolávat nástrahám internetu a bojovat s korporacemi, které se přetahují o naši pozornost?

Když začaly klasickým médiím mizet diváci a čtenáři, odborníci zkoumali hlavně to, jak tento propad zastavit. Většina z nich si nepoložila otázku, kam odcházejí a co dělají. Až když se začalo mluvit o milionových výdělcích úspěšných letsplayerů, všiml si i svět konzervativních médií, že jim „uprostřed Hollywoodu tak nějak vyrostla sopka“.

Chystaný přechod na DVB-T2 a blížící se vlna nákupů nových televizorů rozvíří jedno téma: současná TV nedokáže uspokojit požadavky diváků. Není to přitom jen kvůli nízkému rozlišení a vysoké komprimaci, takže obraz vypadá mimořádně hnusně i na drahé TV. Chyba je v obsahu, reklamách a vědomé i nevědomé cenzuře. Jak z toho ven?

Odpovím rovnou: nebyl. Trochu překvapivé, vždyť se říká, že internet změnil vše! Jenže ne tak úplně. Zatímco se začalo měnit chování uživatelů a rozvoj služeb / aplikací, na hardware měl internet minimální vliv. Stále jsme se nikam neposunuli, ačkoli koncept terminálů připojených k internetu známe již desítky let. Je to dobře, nebo špatně?

Poslední týden pečlivě sleduji vývoj skandálu kolem amerického sledovacího systému PRISM. Pro jedny je to jasný humbuk, pro jiné jasný důkaz existence Velkého Bratra. Pro mě to je stejné, jako sledovat film Beyond the Black Rainbow: Vidíte, že se děje něco zvláštního, ale máte velký problém to celé interpretovat.

S jistou skepsí jsem si pročetl názory Dona Tapscotta, technologického optimisty, hlasatele změny přicházející z internetu a autora Wikinomiky. Rozzářeně hlásal, že vlády jsou zakrnělé, průmyslový věk je překonaný a přichází změna. S novou digitální generací přijde nová civilizace, překoná národy a instituce. Přinese spravedlnost a svobodu.

Dnes je internet obecně považován nejen za nejlepší zdroj informací, nejbáječnější médium pro ukládání, ale svým způsobem také za určitou informační autoritu. Je tak snadné vyhledat si něco přes Google a nebo na Wikipedii – ale je to pravda? Nemizí nám náhodou informace před očima a nenahradily obsah jen blogy, eshopy a blikající bannery?

Skype telefony jsou už poměrně známá věc. Nemusíte mít zapnutý počítač, a přece jste stále online. Otestovali jsme dva modely, jeden stolní drátový a druhý snadno přenosný bezdrátový. Překvapilo nás mnoho zádrhelů, se kterými jsme v době chytrých telefonů vůbec nepočítali. Pokud je výrobce vychytá, jednoznačně doporučujeme!

Dámy a pánové, je to tady! Po letech napjatého očekávání nám Google přináší technologickou novinku přímo ze šedesátých let: terminál převlečený za počítač. Vypadá jako laptop, váží jako laptop, běží na baterky skoro stejně dlouho jako laptop, ovládá se jako laptop... Ale je to jenom browser převlečený za počítač.

V dnešní uspěchané době si neumíme život bez počítače představit. Setkáváme se s ním ve škole, v práci i ve volném čase. Průměrně u něj trávíme stále více času. Počítač má totiž jednu velmi (ne)příjemnou vlastnost – dokáže nás zaujmout a to až tak, že zapomínáme na své okolí a čas. A to má ve velké míře negativní vliv na naše zdraví.

Představte si, že jste na dovolené někde na osamělém ostrově na konci světa, uprostřed korálových útesů, kokosových palem a fajn opálených Tahiťanek. Máte s sebou jen notebook a nějaké místní připojení k internetu. I tak normálně komunikujete s přáteli a obchodními partnery, používáte dál svoje aplikace a svoje data. Vlastně nikdo nepozná, že nesedíte doma u svého počítače. Kouzlo? Ne, jen vzdálený přístup.

Jako blesk z čistého nebe zaplavila internet zpráva o novém prohlížeči z dílen společnosti Google. S první dostupnou beta verzí vám nabízíme i první postřehy po prvních pár dnech používání namísto dosavadního výchozího prohlížeče.

Google, Microsoft, Adobe, ale i celá řada dalších menších hráčů dnes potichu bojuje o cenné pozice v oblasti kancelářských online aplikací. Jak před lety někteří správně prorokovali - co bylo dříve doménou desktopů se ku prospěchu a pohodlí uživatelů stěhuje na síť. Model "software jako služba" se z oblasti velkých podniků začíná šířit také k běžným uživatelům.