Články na téma commodore

Často žijeme ve víře, že historie je jenom jedna. Problém je v tom, že jedna věc je to, co se stalo, a věc úplně jiná je hledání důvodů, proč se to stalo. Příběh Petra Tyščenka ukazuje, jak odlišně mohou vidět stejnou věc vývojáři – a jak obchodníci v Commodore.

Amiga a firma Commodore patří již do historie, mohli jsme se však dočkat více strojů od této legendární značky? Poodhalíme největší chyby a případná řešení.

Každý příběh má svůj konec. Někdy jsme rádi, že už to máme za sebou, jindy litujeme, že není možné pokračovat. I příběh Amigy má svůj konec a navzdory nadějím jejích fanoušků k žádnému dalšímu pokračování, jak je u úspěšných příběhů časté, už bohužel nedošlo. Poslední roky firmy přinesly její nejlepší počítače, ovšem také pád, protože navzdory nesporné kvalitě už technologie začala zaostávat za konkurencí.

Historie Amigy je plná kontroverzních rozhodnutí o vývoji nebo o ukončení výroby počítačů, v jednu dobu firmu zachraňoval management z IBM.

Vyprávěli jsme si o začátku historie legendární platformy Amiga. V příběhu, který trošku připomíná pohádku, jsme dospěli až do chvíle, kdy se objevil Velký Nepřítel. Něco takového zná každá pohádka, žádný dobrý příběh se bez zloducha neobejde. No a příběh Amigy, ten rozhodně patří k dobrým příběhům. Proto má i fakt skvělého zloducha.

Ohromující schopnosti a 64 kB RAM za neskutečnou cenu. Když se jeden z nejslavnějších osmibitových herních počítačů dostal v roce 1982 do prodeje, konkurentům pořádně zatopil. Díky obrovské popularitě se Commodore 64 vyráběl až do roku 1994, kdy se ještě statečně držel i vedle mnohem vyspělejších strojů.

První počítač, jehož se prodalo milion kusů. Commodore VIC-20 zahájil svou pouť po Spojených Státech před Vánoci 1981. Za nízkou cenu nabízel uživatelům víc než soudobé herní konzole a díky podpoře programátorů ze strany Commodore se této platformě začala věnovat i spousta vývojářů.

Jaký je nejslavnější mikropočítač, který už od kolébky byl určen pro hraní her? Každý pamětník 80. a 90. let odpoví jednoznačně – Commodore C64. Cesta k němu ale nebyla přímočará i zcela jasná a vedla přes dnes již pomalu zapomenutý první barevný počítač této firmy, který znamenal opravdový průlom v dostatečně nízké ceně, aby si jej mohl koupit opravdu každý. První počítač, jehož se prodalo milion kusů.

THEA500 Mini je rozkošná minireplika, jakýsi maličký funkční model Amigy. Opravdový hardcore fanoušek bude mít svoji recapovanou skutečnou Amigu, občasný hráč jenom emulátor – takže pro koho je tenhle maličký klon v podobě zmenšeného modelu?

Jedna z největších záhad, která mě nepřestává fascinovat, je kontinuální flamewar nad drahými a často zcela nedostupnými produkty. Začalo to už v osmdesátkách, ale pokračuje to dodnes. Je to drahé? Není to vůbec dostupné? Nevadí, pojďme se pohádat, co je lepší!

Staré stroje od Commodore patří údržbou k těm náročnějším. Jednak si Commodore často nelámal hlavu se standardy a dělal si to po svém – a pak se od začátku nepoužívaly zrovna kvalitní díly. Naštěstí si můžeme vychutnat osmibitovou legendu zcela moderně – v podobě stroje TheC64 Maxi!

Všichni ta rčení známe: Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly a katastrofa je většinou sekvence naprosto rozumných rozhodnutí. Platí to i při vývoji hardwaru, kde se několikrát staly katastrofy, které dnes jen těžko pochopíme.

Zrození, vzestup, růst, stagnaci a následující pád zažívá většina firem. U technologických firem je zajímavé to, jak rychle dokážou vyrůst a jak rychle dokážou zmizet. Jen některé vydrží tak dlouho jako IBM anebo HP, většina se naopak prořítí svojí existencí jako kometa, na chvíli všechny oslní – a pak zase zmizí v nenávratnu.

Staří zarytí bolševici i jejich mladí internacionálně neomarxističtí pohrobci rádi mluví o tom, jak to bylo za socialismu lepší, tedy až na nějaké ty drobné chyby. Nemíním se zabývat politikou, ale rád bych zavzpomínal na to, jak se počítačovalo za soudruha Husáka, jaké to bylo po převratu a jak jsme na tom dnes.

Po patnácti letech od svého vzniku největší výstava herní historie s názvem „Game on“ konečně zavítala i do českých končin. Ve třech patrech o celkové rozloze zhruba 2000 metrů čtverečních se nachází 150 strojů času, které vás vezmou na výlet do dávné i nedávné křemíkové minulosti. Dlouho neotálejte, končí už 30. prosince. Jste připraveni vyrazit?

Koevoluce neboli souběžná evoluce více hráčů je v přírodě běžným jevem. V podstatě jde o to, že se jeden hráč přizpůsobuje druhému a ten druhý prvnímu, aby přežili. Koevoluce ale nemusí být jenom pozitivní: Pokud se jeden hráč vydá slepou uličkou, následují jej do záhuby všichni.

Nedávno se mi podařilo pro Alza Muzeum provést fantastickou akvizici rozsáhlé sbírky kalkulaček. Když jsme se o akvizici bavili, několikrát padla otázka: Proč zrovna kalkulačky? Jaký mají vztah k výpočetní technice? Odpověď je jednoduchá: Zásadní. Počítač má po „počítání“ ostatně i jméno, i když už dávno neslouží jen k počítání.

Pro někoho staré haraburdí, pro jiného kus života a nesmrtelné hobby. Takové počítače najdete na každoročním Bytefestu, který se pořádá v budově pražského Smíchovského nádraží. Na několik dní se sem sjedou desítky fanoušků starých počítačů rozličných značek. Kdysi spolu válčili jako dnes konzolisti a PC Master Race, v současnosti už je spojuje nadšení pro historii.

Computers for the masses, not for classes. Až do mikropočítačové revoluce nikdo neuvažoval o možnosti, že by počítače sloužily obyčejným lidem. Že by každý mohl něco takového mít doma. Revoluce v mikropočítačích toto chápání změnila – a první, kdo přišel se snahou dát je do rukou obyčejným lidem, byla firma Commodore.

Intel i Motorola vytvořily první mikroprocesory, přičemž každá z těchto platforem byla navržena se zcela jinou filozofií, klady i zápory. Jedno však měly společné. Byly drahé. Pokud se měl mikroprocesor stát základní elektronickou součástkou mnoha různých aplikací, od automatů po levné kalkulačky, musel být levný. No, a pokud by byl levný a přitom šikovně navržený – pak by vlastně mohl pohánět i počítače.

Každá společnost má tajnou Aladinovu jeskyni plnou pokladů. Obsahuje návrhy a prototypy, které byly připravené v utajení – a často také v utajení zanikly. Jen vzácně se archivy otevřou a my můžeme vidět „minulost, která mohla být, ale nebyla“. Co chystal Commodore, Microsoft a jak mohly vypadat hračky Apple podle plánů z 80. let?

Konzole vypadají pro „ajťáky“ jako pěkně nezajímavý hardware - nedá se v nich moc šťourat ani provádět zásadní upgrade. Opak je pravdou, jejich vývoj byl bohatý a bouřlivý. Najdeme mezi nimi křížence s videem VHS nebo PC, konzoli, která se neobejde bez tiskárny a vůbec kusy tak setsakrálně divné, až člověk nevěří, že je někdo pustil na trh.

Z historie bychom se měli učit, ale víme, jak to chodí. Jedna ze základních pouček východních bojových umění zní velmi prostě: „Choose your battle.“ Nejde jenom o volbu místa a času, aby vám třeba nesvítilo slunce do tváře. Jde i o hlubší aspekty volby toho, s kým se chystáte bojovat, kdy chcete bojovat a proč chcete bojovat.

Před pár měsíci jsem se věnoval „tajným zbraním Atari“ – osmibitovým počítačům, které se mohly objevit v polovině 80. let, ale osud jim nepřál. Učinil jsem tak v souvislosti s výstavou osmibitů Atari, kterou jsem spáchal pro Alza Muzeum – a to hlavně proto, že zatímco věci, které existují, lze vystavit, o raritkách, které nemám, mohu pouze psát.