Články na téma úvaha (strana 2 z 6)

Zdá se to tak jasné a jednoduché: Modulární počítač, třeba jako konvertibilní stroj, který se změní na tablet anebo notebook podle toho, jak se vám to hodí. To je přece lákavé, ne? Ale nebylo tu už někdy podobné snahy? Jaká úskalí má modulární řešení a komu to nakonec prospěje nejvíc?

Hodně hráčů považuje PC za zcela přirozeně nejlepší herní platformu. V osmdesátých letech minulého století byste ale našli jen pár lidí, kteří PC předvídali byť i jen omezený úspěch v domácnostech. Čím vším si muselo PC projít, než se mu přestaly ostatní herní platformy vysmívat?

Před několika dny skončila úspěšná kickstarterová kampaň na bezdrátovou klávesnici Bluetooth ZX Spectrum. S její pomocí je možné hrát na tabletech řadu osmibitových her od Elite Systems. Ještě před ukončením kampaně se ale objevil problém: Řada autorů her tvrdila, že nedostala za využití svých her zaplaceno. Jak dlouho bychom měli platit za muzejní software?

Absolutně věřím technologiím 3D tisku – a to nejen proto, že NASA chce vyvinout tiskárnu na jídlo, což by vyřešilo problémy nejen při cestách ke hvězdám. Od dob Star Treku víme, že základem budoucí domácnosti je nějaká forma replikátoru, který nám vyrobí to, co zrovna potřebujeme. Ale kdy se dočkáme toho, že se domácí 3D tiskárny stanou samozřejmostí?

Tak – už je to tu zase. Známá, která mě považuje za všemagický IT servis zdarma, přinesla chcíplý laptop, na kterém byla, jako tradičně, všechna její data. Záloha žádná. Za ty roky, co jí znám, se to stalo už potřetí. Nepomáhá psát články, šířit osvětu, dokonce ani vtloukat to do hlavy osobně. Lidé se prostě nepoučí.

Když byla zveřejněna data, podle kterých byl během americké vánoční sezóny každý desátý prodaný počítač chromebook, dost mě to překvapilo. Novodobou terminálovou technologii jsem přece jenom považoval za okrajovou záležitost. Vždyť u nás první vlna chromebooků neuspěla. Dokonce natolik, že už je dnes žádný větší český eshop neprodává!

V hráčské komunitě panuje často přesvědčení, že nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje podobu her, je hrubý výkon hardware. Ve skutečnosti ale hraje velmi významnou roli také ovladač, na kterém se hry hrají. Podíváme se, kudy se vývoj ubíral v oblasti, se kterou má nejspíš zkušenosti většina z nás – u joysticků a gamepadů.

Málokdo vnímá ochranné systémy zabudované v konzolích jako něco pozitivního. Málokdo kromě vydavatelů, případně jejich akcionářů, protože úkolem podobných systémů je přece jenom omezit volnou soutěž, zdražit hry pro zákazníky a napakovat se. A nebo to tak nikdy nebylo a ani nebude?

Nedávno jsem měl zajímavý rozhovor o počítačové historii se skepticky naladěným člověkem. Říkal, že zabývat se historií technologií je zbytečné, protože kdyby nějakou technologii neobjevil jeden vynálezce, přišel by s ní jiný. Podle něj je příchod jakékoli technologie v podstatě nutností. Proč je mimo?

Chystaný přechod na DVB-T2 a blížící se vlna nákupů nových televizorů rozvíří jedno téma: současná TV nedokáže uspokojit požadavky diváků. Není to přitom jen kvůli nízkému rozlišení a vysoké komprimaci, takže obraz vypadá mimořádně hnusně i na drahé TV. Chyba je v obsahu, reklamách a vědomé i nevědomé cenzuře. Jak z toho ven?

Mezi komentáři ke článku o kvantitativních metodách mě velmi zaujal ten, který říkal, že většina lidí si nemůže dovolit „být aktivisty“, protože by mohli přijít o lukrativní zakázku. Ostatně, jak říkali naši předkové, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že ano? Je ovšem zajímavé, kolik lidí svých písní lituje poté, co chleba dojedli a zjistí, co to vlastně zpívali.

Poté, co Ballmer oznámil, že do roka odstoupí, vyskočila cena akcií Microsoftu o osm procent. Ballmerův majetek v podobě balíku akcií tím získal navíc v přepočtu přes 16 miliard korun, což je jistě hezký dárek na rozloučenou. Kam se teď Microsoft po „ztracené dekádě“ ubere a jak se změní jeho strategie?

Podnikatelé a politici si stěžují, že mezi mladými je jenom malý zájem o technické obory a přírodní vědy. Humanity jsou o tolik výhodnější, jazyky o tolik praktičtější a právo o tolik výnosnější! Přesto se zdá, že problémem nejsou baroví povaleči, živící se historií filmu a literatury, ale lidé, kteří tvoří komplikované matematické modely.

Odpovím rovnou: nebyl. Trochu překvapivé, vždyť se říká, že internet změnil vše! Jenže ne tak úplně. Zatímco se začalo měnit chování uživatelů a rozvoj služeb / aplikací, na hardware měl internet minimální vliv. Stále jsme se nikam neposunuli, ačkoli koncept terminálů připojených k internetu známe již desítky let. Je to dobře, nebo špatně?

Když jsem tak popisoval už asi desátou výstavu historických počítačů, všiml jsem si, že se v nich opakuje jedna zvláštnost: Každý výrobce opravdu uspěl jen s jednou nebo dvěma řadami počítačů. A tahle úspěšná řada vzdorovala pokusům o inovaci i od výrobce samotného. Nakonec úspěšná řada mizí – a opět navzdory pokusům o inovaci. Čím to?

V 80. letech u nás vládly dva výrazné programy, které pomáhaly začátečníkům k výuce programování: KAREL, který dovoloval programovat robotka pochodujícího po šachovnici, a LOGO, ve kterém jste ovládali „želvičku“. Ve své době to byly výborné programy – a když to srovnám s dnešní nabídkou, jsou to stále hotové hvězdy.

První zbraň, kterou si můžete vytisknout na 3D tiskárně, se jmenuje „Liberator“ podle jednoranné pistole z Druhé světové určené pro odboj. Spíš by se měla jmenovat NERD 01 - „nerd“ je ten, kdo se ji pokusí použít, a 0 až 1 je počet výstřelů, kterou tohle dílo zvládne. Významnějším problémem jsou sami lidé, ne současné technologie.

Jedna z věcí, která vás ohromí ve chvíli, kdy začnete studovat staré technologie, je to, jak jsou neuvěřitelně vymakané. Většinou si myslíme, jak jsme dnes vyspělí a dokonalí, zatímco předkové byli zaostalí joudové. Ale podívejte se na mechanismus z Antikythéry: Je navržený velmi úsporně, na svoji dobu je kompaktní a přesto neuvěřitelně funkční.

Technologický svět je na jednu stranu úžasný tím, jak rychle postupuje vpřed. Uvědomujete si, že to je pouhých 20 let, kdy se u nás objevil internet? Na druhou stranu je ale nemilosrdně krutý vůči vývojářům – než se naučíte pořádně nějakou technologii, už je výběhová a v kurzu je jiná. Musíte si chytit tu správnou. Jak ji ale poznat...

Příchod chytrých mobilních zařízení udělal výrobcům čáru přes rozpočet: U nás padají argumenty, že lidi, co mají PC, vlastně nepotřebují chytrý telefon nebo tablet. V rozvojových zemích si ale právě tato zařízení kupují lidé jako první a kladou si pak opačnou otázku: Proč bych si měl vlastně kupovat počítač?

Tak jsem zase po delší době čistil počítače. Našel jsem bednu schovaných starých PC klávesnic, na které jsem před lety neměl ani čas, ani odvahu. Rozhodně ne po jídle. Bylo to hodně husté, až jsem si říkal, proč si vlastně lidi myjí ruce poté, co se vrátí ze záchodu – a těma čistýma rukama začnou s něčím tak strašným pracovat.

Když tento týden vypadl na poměrně krátkou dobu Google Drive, připomněl všem, že zálohování „do oblak“ možná není až tak nezničitelné, neprůstřelné a všeobecně dokonalé, jak se říká. Co kdyby ale výpadek nebyl „jenom na chvíli“? Co kdyby došlo k totální ztrátě dat? Jste připraveni na den, až spadnou nebesa?

Čas od času se pustím do experimentů se zařízeními, od kterých nic zajímavého nečekám. Hraji si s věcmi levnými, divnými, nepropracovanými. Většinou je výsledek tristní, jindy ale bývám velmi překvapený. Naposledy jsem si půjčil celou sadu velmi levných tabletů vybavených Androidem. A byl jsem VELICE překvapený!

Nesnáším ty okamžiky, kdy mi pod rukama umře ještě před chvílí funkční počítač. Tiché pohřbení neúspěšného pokusu o opravu je asi běžný denní chleba servisáka, jenomže tam umře stroj relativně nový a snadno nahraditelný. Když vám vyhoří třicet let starý unikát, je to tristní. A někdy je to škoda nenahraditelná.