ASUS ROG Zephyrus G14 – malý ďábel s Ryzenem na cesty | Kapitola 3
Seznam kapitol
Sháníte solidní a výkonný notebook, na kterém se dá zapařit a příležitostně pracovat? ASUS má řešení v podobě malého a lehce přenositelného Zephyrusu. Tento neúnavný našlapaný stroj se může stát vaším dobrým a žhavým kamarádem.
Design a zpracování
Při pohledu na zavřené víko si každý všimne, že vrch displeje je jaksi z poloviny děrovaný. To není kupodivu ventilace a zásobárna na drobky, ale takzvaná technologie AniMe Matrix. Jinak taky prostě LEDky, které mohou svítit dle nastavení, čili nějaký obrázek, animovaný gif nebo vzor, který si sami vyrobíte. Pokud uživatel civí do otevřeného LCD a nemá připojený externí monitor, zadní stranu displeje tak nějak nevidí, takže Matrix slouží hlavně k oslňování okolí, převážně bab (asi).
Vyklopení LCD supluje i nožičky u klávesnic, jelikož přesahuje spodní šasi a tak se celý notebook lehce nadzvedne a nakloní, ostatně k tomu jsou na spodní hraně LCD i malinké gumové proužky. Byl jsem také překvapen, že LCD se dá vyvrátit až o 180°.
Při zkoumání spodní části si povšimneme klasického rozvržení konektorů a perforace chlazení. V přední části je samozřejmě pusto. Pravá strana je vybavena dvojicí USB-A, jedním USB-C, čtečkou microSD karet a vcelku malou perforací pro chlazení. Levá strana obsahuje druhou porci konektorů, napájecí tunel pro 240W adaptér, HDMI běžné velikosti, USB-C s podporou nabíjení a archivní 3,5mm jack. Plus další díry chlazení, aby se notebook nepekl. Zadní strana už je prosta všech zástrček a konektorů, pouze tu zejí dva široké chladicí výfuky a k tomu tři LED indikující nabíjení, aktivitu disku a zapnutý notebook.
A nakonec spodní strana. Kromě dvou gumových pruhů, na kterých stroj dřepí, tu vévodí ze dvou třetin mohutně perforovaný plech. Ten slouží i jako tepelný rozvaděč a skrz něj nasávají větráky plnými doušky vzduch. Při testech jsem si ověřil, že se dokáže zahřát vskutku dostatečně. V zimě by spolehlivě rozmrazil ztuhlé stehna. I nedalo mi to, chopil jsem se šroubováku a zadní kryt sundal. Na místě drží 11 šroubky (tři jsou schované za krytkami) a dá se jednoduše vycvaknout. Vnitřnosti nepřekvapí a nezaskočí, dobrou polovinu z viditelného zabírá chlazení CPU a GPU. SSD disk a paměť jsou přikryty plastovým proužkem držícím fest, tak jsem ho radši nestrhával.
Klávesnice je rozvržena standardně, žádné pochybné novinky zde nejsou. Pochopitelně je podsvícená, nicméně není rozdělená na zóny, ani si nelze nastavit svit jednotlivých kláves. Z toho si však nikdo smyčku vázat nebude. Potěší multimediální klávesy na ovládání zvuku, mikrofonu a jedna klávesa je věnovaná rychlému spuštění Armour Crate, aby si uživatel mohl okamžitě rochnit v těch tunách nastavení. Pod klávesnicí trůní touchpad o velikost fotbalového hřiště bez oddělených tlačítek.
Osobně jsem nikdy nebyl fanda tohoto stylu, vždy se mi pracovalo lépe, pokud jsem mohl jasně třísknout do vynechávajícího tlačítka (specialita u některých HP modelů). Trackpoint se nedostavil, což mu rád odpustím. Pokud jsem kdy měl co do činění s trackpointem, přesnost kurzoru se dala měřit možná tak na metry, ale možná je to rukama.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
