Falešné uživatelské recenze: Prodejci fantazírují, zákazníci lžou
Seznam kapitol
Médii proletěla zpráva o tom, jak bude od příštího roku zajištěno, že spotřebitel již nebude klamán falešnými recenzemi na produkty, jaj! Ve skutečnosti to není tak jednoduché, jak si představují zákonodárci, a kromě lepší transparence to přináší i možnosti vyšší kontroly nad obsahem.
Když se podíváme do textu, který uvádí navrhované změny zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, uvidíme, že nejde ani tak o boj vůči „falešným“ recenzím, ale o požadavek na ověření, že recenzující produkt či službu skutečně zakoupil. Nebo, přesněji řečeno – jak prodávající zajišťuje, že lze ověřit, že spotřebitel recenzovanou věc vážně zakoupil:
(5) Poskytuje-li prodávající přístup k hodnocení výrobků nebo služeb provedenému jiným spotřebitelem (dále jen „spotřebitelská recenze“), za podstatnou informaci se považuje také informace o tom, zda a jak prodávající zajišťuje, aby zveřejněná spotřebitelská recenze pocházela od spotřebitele, který výrobek nebo službu skutečně použil nebo si je zakoupil.
To v praxi znamená, že by se mělo odlišovat, že se ví, že dotyčný věc zakoupil, od případů, kdy si napíše recenzi jenom tak. Ve skutečnosti jde o párování konkrétních nákupů na konkrétní osoby, což je krok spíš podezřelý než pozitivní. Jak má, k čertu, prodávající vědět, že jste to vy, kdo mu došel do obchodu, něco zakoupil a napsal na to recenzi? Když zajdete do restaurace, nikde se neregistrujete, platíte většinou cash, takže se nedá určit, že jste to byli opravdu vy – a to činí vaši recenzi podezřelou?
Dokud se obchoduje anonymně a platí se cash, nelze jednoduše říci, že nákup je ověřený, i když byl skutečný. Popravdě řečeno existují velmi dobré a rozumné důvody k tomu, aby to tak zůstalo i nadále, protože jakékoliv informace o vašich nákupech jsou cenné. GDPR vznikla jako snaha zabránit nepovolenému obchodování s podobnými daty – a jak víme, nejméně obchodovatelná data jsou anonymní data, tedy ta, která spárovat vůbec nejde.
K čemu že je ale dobré, aby se ověřovalo, zda recenzent prokazatelně zboží zakoupil? No to je přece důležité proto, aby mu mohli ostatní potenciální zákazníci věřit, bez toho to prostě nejde! Prokazatelnost je přitom vymahatelná a musí být ověřitelná. Novinky zveřejnily článek, ve kterém si to navrhovatelé představují asi takhle: „Správný postup mohou při případné kontrole doložit například tím, že recenze nepůjde vložit bez zadání čísla objednávky anebo spárováním e-mailu z objednávky a z hodnocení,“ přiblížila Právu právnička SOS Alena Máčová.
Představa je asi taková, že každý provozovatel webu bude označovat „ověřené“ zákazníky a „neověřené“, to se bude kontrolovat a když to nepůjde dopárovat, hrozí pokuta až pět milionů. Spíš než o ochranu spotřebitelů jde o nástroj, který má zvýšit možnosti kontroly uživatelských recenzí, což firmy občas zneužívají. Jde hlavně o falešně pozitivní recenze, kde se „pan J. z Lipé“ rozplývá nad kvalitami svého biorezonátoru anebo „pan K. H. z Polžic a Bezdružic“ dosvědčuje, že jeho specializovaný hifi audio router doručuje digitální audio v ještě více hifivější a digitálnější podobě než kdy dříve.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
