Jak Apple změnil s CPU M1 pravidla hry – a co to znamená?
Seznam kapitol
O Apple M1 se vyprávěla spousta věcí – často docela fantastických. Poslední měsíc jsem měl možnost vyzkoušet nový Apple Macbook Pro s procesorem M1 – a ano, myslím si, že to je příznak velké změny.

Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
Procesory, které nás doprovázely na cestou dějinami, se během dob měnily. Po éře úspěšných osmibitů, jako byl MOS 6502 (1975) nebo Zilog Z80 (1978), přišla legendární Motorola 68000 (1979) – a ano, v té době, tedy na konci 80. let, se všichni procesorům od Intelu víceméně smáli. Smáli se jim zhruba do příchodu Intelu 80386 (1985), který přinesl dostatek výkonu pro náročné aplikace. A potom, samozřejmě, s příchodem Intelu 80486 (1989), který nejdříve nabídl špičkový výkon pro inženýry – a s postupem pádu cen také výkon pro moderní hry, ty 2D i ty 3D, i když zatím bez akcelerace.
A v té době, mimo jiné díky záplavě procesorů kompatibilních s x86 od všemožných firem – nejen AMD, ale i Cyrixu, IDT či Chips and Technologies, ovládla architektura x86 trh a stala se dominantní. V té době, zcela bez legrace, byla architektura x86 zdrojem posměchu nejen mezi odborníky, ale i na technických školách – všechny okouzlovaly nové architektury RISC anebo transputery. To není žert, na přednáškách jsem vyslechl spoustu někdy laskavějších, někdy dost drsných komentářů na adresu x86.
Architektura x86 obsahovala příliš „legacy“ prvků a táhla si s sebou batoh různých podivností – ve srovnání například s architekturou 68K vypadala komplikovaně, zmateně a nepřehledně a i operační systémy používaly diametrálně odlišné módy x86 tak, jako by šlo spíš o několik různých procesorů sešitých dohromady. Klasický žert říkal, že „Pentium je jako raketa, ve které je zabudovaná stíhačka, v ní je auto, v něm zase kolo – a i když se to tváří jako raketa, stále v tom můžete šlapat.“