Ulož.to padlo. Co dál?

Obchodní model Ulož.to byl prostý: Nahráli jste obsah, který byl ve výchozím stavu veřejný a vyhledávatelný, takže si ho mohl vyhledat každý. Pak měl dvě možnosti: Platit za rychlé stahování podle velikosti souboru – anebo použít pomalé stahování. Ulož.to technicky vzato neprofitovalo z pirátského obsahu, ale z trafficu a z reklam, které tam byly umístěné.

V současnosti přecházejí na model, který se tváří jako klasické cloudové úložiště – no, hodně štěstí. Zdarma nabízejí 50 GB, za 1 TB chtějí 150 korun za měsíc a za olbřímích 5 TB potom 360 korun za měsíc. Zde bych poznamenal, že najdeme mnohem levnější alternativy, například v předloňském Cyber Weeku jsem si koupil doživotní 10 TB na Degoo za 25 eur jednorázově. Degoo není ani náhodou nejrychlejší, nejpraktičtější a ani nejpovedenější, ale je levné.

Potom tu máme služby, které jsou integrované do operačních systémů, jako je iCloud, který je drahý (200 GB za 79 korun měsíčně, 12 TB za 1490 korun měsíčně), ale plně integrovaný s OS v tom smyslu, že nabízí transparentní zálohování, offloading obsahu a podobné věci. Google One vychází cenově podobně s tím, že první tři měsíce jsou levnější.  Microsoft potom nabízí zdarma 5 GB cloudu plus 15 GB pro maily, nejčastější předplatné za 7 dolarů měsíčně nabízí terabyte cloudu plus 50 GB pro mail. OneDrive není levné, ale také plně integrované a nabízí například ochranu před ransomware. 

Ulož.to se snaží cenově stavět někam mezi etablované cloudy a mezi ty opravdu levné – ale je velká otázka, jak se jim to bude dařit, protože u nich nevidím ani jednu z výhod. Celá ta věc byla postavená kolem placení za přístup k cizímu obsahu – a tato změna je bude hodně bolet, protože tím fakticky mizí jejich zásadní kompetitivní výhoda. 

Po Ulož.to šli distributoři dlouhá léta – a jako tradičně se domáhali obrovských částek za svoje poklady a obviňovali službu z toho, že přicházejí o velké peníze. No – Ulož.to nemůže za pád kin a ani za to, že na nová filmová velkodíla lidé nestojí fronty, to opravdu ne. Za to si můžou výrobci a distributoři sami – a pokud nevíte, jak se jim to povedlo, stačí se podívat na rozbory pádu Disney. 

Disney je dokonalý příklad zneužívání autorského práva a licencí, který titána stejně nezachrání. Disney totiž neustále lobboval za prodlužování autorských práv, aby mohl vytěžovat Mickey Mouse jako svůj zásadní produkt. Mickey Mouse se objevil v roce 1928, kdy autorské právo garantovalo 28 let exkluzivitu a nabízelo možnost prodloužení o dalších 28 let. Podle tohoto zákona by práva na Mickey Mouse expirovala nejpozději v roce 1984.

Poprvé si Disney proloboval prodloužení práv v 70. letech, kdy vznikl Copyright Act of 1976, který protáhl ochranu o dalších 20 let. Podruhé si proloboval prodloužení ochrany v podobě Copyright Term Extension Act of 1998, kdy se tomu už neoficiálně říkalo „Mickey Mouse Protection Act“, který prodloužil ochranu rovnou na 95 let. Podle tohoto rozšíření by měla ochrana Mickey Mouse vypršet prvního ledna 2024, ale nejásejme – každou jednu modifikaci Mickey Mouse si Disney chrání samostatně, s jeho vlastní expirací, lednový termín se týká pouze té úplně nejstarší podoby.