Úvaha o hračkách, gadgetech a tak trochu i počítačích | Kapitola 5
Seznam kapitol
Nepřipadá vám úžasné, kolik se v poslední době objevilo na trhu vychytaných stavebnic a hraček? Od klasického Merkura včetně rozšíření o elektřinu přes zábavné updatované Lego Technics NXT 2.0 až magnetické stavebnice MagCube. A když se zamyslíme v širším hledisku, nejsou i některé počítače vlastně takové hračky pro dospělé?
Letmo jsem počítal, co mě stál hardware od roku 1990 – a byla to taková palba, že jsem se skoro orosil. A, popravdě řečeno, jak si vlastně stojí počítačově herní hračky ve srovnání s „jinými hračkami“? Můžeme si udělat takový malý Gedankenexperiment. Na každé generaci PC, které jsem vlastnil, jsem doopravdy hrál asi 10 herních titulů – tedy hrál tím stylem, že jsem se k hraní vracel, ne „rychle dohrát a rychle odinstalovat“, což je běžné při recenzování. To dává zhruba investici 2000 – 4000 Kč v hardware na každou jednu hru, kterou jsem doopravdy hrál. U konzole by taková investice vyšla při deseti hrách výrazně levněji – 700 Kč u Xboxu 360 a 850 Kč na PS3. PC hraní je nákladné, ale to jsou marné stesky – to už si spočítala většina hráčů. Spolu s cenou hry nám (bez započtení nákladů na elektřinu) vychází řekněme 3500 korun na jeden herní zážitek na PC a něco přes 2000 na konzolích.
Co to vlastně znamená? Tak za prvé, pokud platíme circa 500 korun na DVD/BluRay za film s délkou hodinu a půl, vychází nám, že každý herní titul by nás měl zabavit alespoň deset a půl hodiny. Za druhé, čím méně her doopravdy hrajete, tím luxusnější je pořizovat si pro to výkonný hardware. Za třetí, nemá význam pořizovat si top hardware pro levné tituly, jejich nižší cena celkové náklady moc nesníží. A jistě, za čtvrté: Pokud nemáte moc peněz, pořiďte si radši slabší počítač či notebook a konzoli. Vyjde to jednak levněji, jednak kombinaci můžou používat dva lidi současně a navíc při nenáročné práci na PC nepálíte zbytečně moc elektriky. To je, bohužel, prostá logika kalkulace. Nu a za páté: I když se tvrdí, že lidi hrají hry doma proto, že nemají peníze třeba na cestování, je vidět, že to zase až tak levná zábava není. Levná zábava je sedět u televize, a civět na telenovely, které sepisují ta strašidelně působící symbiotická autorská dvojčata, ne hrát hry.
Ten, kdo si staví špičkový herní počítač a nebo si kupuje nejnovější gadgety, by nepochybně cestovat mohl – ale to by se musel vzdát právě oné nákladné elektronické zábavy. Je to volba typu jedno a nebo druhé. Last but not least: Když se zamyslíte nad náklady na herní hardware, přijde vám ještě moc zaplatit za nějakou luxusnější stavebnici 4000 Kč? Jasně, čtyři a půl tisíce za Space Rail Level 7 vypadá jako velká pálka, ale docela bych si tipnul, že s touhle skládanicí strávíte více než deset hodin zábavy. A i když se vám omrzí, můžete si sestavit efektní kuličkostroj a dát ho třeba jako pohyblivou technookrasu do kanceláře. Ani osmička za Lego Mindstorms NXT už taky není úplně šílená, že ano? A stolní hry mezi tisícovkou a dvěma už vypadají poměrně v pohodě. Navíc mají oproti počítačům jednu zásadní výhodu: Pokud se k hračkám chováte slušně, nezastarají ani za padesát let – alespoň ne ty mechanické.
Podívejte se na to, jak je Merkur populární a je stále použitelný. Elektronické hračky jsou tak pro dvě po sobě následující generace, ale magnetické kuličky, Lego a nebo ona krabice plná perforovaných kovových pásek, matek a šroubů zvládnou klidně i pět generací. Když to vezmeme takhle, tak už vůbec nevypadají draze, že ano? Ano, pokud vezmeme v potaz životnost a cenu, je pochopitelné, proč jsou hračky stále populární. A také je už doufám jasné, proč rodiče preferují stavebnice před novou grafickou kartou – stavebnice se zrecyklují mezi sourozenci a nebo příbuznými. Tak co, už chápete, proč vám rodiče chtěli místo počítače koupit Merkura? :-)
