Válka přestává být sranda: Doba, kdy to byla zábavná videohra, zřejmě skončila
Seznam kapitol
První válka v Perském zálivu (1990) bylo něco jako videohra. Viděli jsme ji přes zaměřovače mašin, které na dlouhou vzdálenost drtily irácké kolony – a vítězství bylo tak rychlé a tak levné, že se zdálo, že technologie učiní válku jednostrannou. Vypadalo to, že díky technické převaze bude válka pro Západ už jenom sranda.
No, nebylo by to poprvé. Jedna z méně známých kapitol života Winstona Churchilla se týká tak zvané Říční války (1896–1899), kdy britské expediční síly dobývaly Súdán. Churchill opravdu miloval válku, miloval ji dokonce tak, že když ho generál Kitchener, hlavní velitel britských sil v Súdánu, odmítl, tak si cestu do Súdánu zaplatil sám.
Válka proti Mahdího přívržencům byla nesmírně zábavná, protože domorodci měli většinou šavle a jednoduché pušky, zatímco Britové měli dělové čluny a kulomety. Koloniální války byly většinou legrace – vy jste mačkali spoušť, zatímco nepřátelé padali po vlnách – pokud vám nedošla munice, jak se stalo Britům v bitvě u Isandlwany (1879). Tam to nebylo úplně pěkné, Britů bylo málo, Zuluů bylo hodně – a protože výdej munice zdržovaly zápisy evidence, nakonec Zuluové Brity početně převálcovali. (Od té doby navrhuji jmenovat 22. leden Světovým dnem úřednictva, protože to byla první bitva, která prokazatelně hlavně díky byrokratům skončila katastrofou.)
O britských koloniálních válkách se u nás moc nemluví, protože za ty zlé jsou většinou Němci – a tak se úplně nehodí mluvit o koloniální agresi, jako byly Búrské války (1880–1881, 1899–1902). V ní projevili Britové velkou vynalézavost, nasadili obrněné vlaky, použili zábrany z ostnatého drátu, nasadili metodu spálené země a také udělali koncentrační tábory pro místní obyvatelstvo, aby nemohlo podporovat Búry bojující partyzánskými metodami. (Kdysi jsem se bavil s poněkud vyšinutým novohistorikem, který mi vykládal, že to prý bylo proto, aby se tam Britové mohli lépe starat o místní ženy a děti. Jo, to jistě!)
Jenomže potom koloniální války přestaly – a když vypukla Velká válka, kterou dnes nazýváme První světovou, byl koloniální sbor prakticky anihilován během prvního roku na Západní frontě. Jedna věc totiž je, když válčíte proti lidem s klacky, farmářům a jejich rodinám – a věc úplně jiná je, když i druhá strana má těžké dělostřelectvo a kulomety. Pak se možná přestanete divit tomu, jak ve čtvrté sérii seriálu kapitán Blackadder připomíná polnímu maršálu Siru Douglasu Haigovi, že ho kdysi zachránil před „pygmejskou ženou, která měla velmi ostré mango“ a žádá za to vynětí z plánované ofenzívy.
Za První světové byly vyvinuty tanky a letectvo, které z války zase na chvíli udělalo legraci. Tu si užívali hlavně Italové za války v Habeši (dnešní Etiopie, 1935–1936), kde Italové shazovali z letadel otravné plyny a ze svých lehkých tanků pálili do domorodců celkem beztrestně. Etiopané se bránili celkem imaginativně, například na italské tanky připravili pasti jako na slony – a když do nich tank zapadl, naházeli tam suché dříví, to zapálili a upekli tankové posádky zaživa. Ale jinak to byla celkem jednostranná válka.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
