Články od uživatele Michal Rybka (strana 15 z 30)

Klasická média si skrz klasické politiky prolobovala do EDSM problematické klauzule 11 a 13 – a myslí si, že je spasí, že se za informace bude zase platit a že budeme muset chodit na rozumy zase jenom k nim. Ve skutečnosti to nejen nezachrání tradiční média, ale všem nám vezmou pořádný kus svobody.

Před týdnem bylo otevřeno interaktivní muzeum počítačových her Cibien's Corner. Najdete ho v pražských Holešovicích – a na rozdíl od známého arkádového muzea Arcade Hry se zaměřuje na domácí konzole a počítače. Pamětníci mohou zavzpomínat a mladší ročníky si mohou vyzkoušet, na čem a jak jejich rodiče kdysi hráli.

Uplynul rok a v pražské Holešovické tržnici se opět odehrála výstava a konference Future Port Prague 2018. Výstavě dominuje elektromobilita, virtuální realita, kryptoměny, umělá inteligence, drony a jiné chytré hračky, smart technologie a další pokročilé technologie. Co všechno bylo letos na výstavvě k vidění?

Minulý týden, 22.-25. srpna 2018, proběhla v Praze konference Human Level Artificial Intelligence Prague 2018. Na ní se sešla řada výzkumníků, vývojářů a dalších lidí, kteří se zabývají umělou inteligencí. Jaká jsou největší úskalí současné AI a co je potřeba zlepšit?

Technologický vývoj není rovnoměrný. Smutnou pravdou je, že se ve válce či akutním ohrožení se rychlost technické evoluce zvyšuje. Největší pokrok lidstvo zažilo v období kolem dvou světových válek a války studené. Neplatí už Cicerovo „inter arma silent Musae“, čili ve válce mlčí Múzy? A co nám válka vlastně dala?

Dlouhou dobu se mluví o tom, že mobily převezmou roli počítačů jako primární výpočetní zařízení. Pro některé to už nastalo a „post PC éra“ je pro ně realitou, mobil je pro ně alfou i omegou, je to pro ně primární „výpočetní zařízení“ – a to hlavně proto, že nepotřebují moc počítat. Ale jak to dopadne na nás, uživatele PC?

To nejhorší a úplně nejhloupější je, když pravicového konspiračního teoretika eliminují během jediného dne čtyři technologické platformy. A pak jim k tomu začnou tleskat média, která celou dobu kritizoval. Tím – v jeho očích – nepřátelé jen potvrdili, že jeho teorie jsou pravdivé. A jeho fanoušky mohou změnit ve fanatiky.

Bylo nebylo, jedna velká počítačová firma tvrdila, že nechce konat zlo – a měla to dokonce jako motto. A rostla a rostla, až zjistila, že tohle pravidlo přerostla. A tak ho odstranila. Jenomže svět si toho rychle všimnul – a tak je skandál na světě.

Strojová inteligence je starý koncept: Pohybující se magické sochy najdeme v příbězích starého Egypta, v Šeherezádě, u Čapka a jak u technooptimistů, tak i u technoskeptiků. Příchod umělé inteligence nás čeká – a s ním i velké změny ve společnosti. Jak se na něj připravit? Jak zařídit, aby umělá inteligence zůstala dobrá?

Zrození, vzestup, růst, stagnaci a následující pád zažívá většina firem. U technologických firem je zajímavé to, jak rychle dokážou vyrůst a jak rychle dokážou zmizet. Jen některé vydrží tak dlouho jako IBM anebo HP, většina se naopak prořítí svojí existencí jako kometa, na chvíli všechny oslní – a pak zase zmizí v nenávratnu.

Když se řeší otázky umělé inteligence, obvykle se zabýváme věcmi jako jak ji udělat, kdy tu bude, co pro nás bude znamenat a jestli to pro nás není ohrožení. Obecná inteligence má ale jeden gigantický problém: Totiž otázku smyslu vlastní existence. Všichni máme problém se smyslem vlastní existence, jenomže u AI je to mnohem horší.

Bůh je mi svědkem, že nejsem fanouškem Fatty Pillowa a už vůbec ne dopadu jeho sprostohumoru na mládež. Vulgaritu nepovažuji za vtipnou a vždy jsem ji považoval hlavně za nástroj, jak se prorvat dopředu mezi podobnými tvůrci na YouTube. To, co ale teď dělá sám YouTube, je ale mnohem, mnohem horší.

Kyberpunk nám ukazuje řadu konceptů budoucnosti. Některé vypadají pravděpodobně, jiné spíše nerealizovatelně – a velká část kyberpunkové reality prostě nedává vůbec žádný smysl. Takové společnosti, které nám vykreslují některé dystopické filmy, prostě nemůžou vůbec fungovat.

Redakce římských novin Tempus Novus bouřila aktivitou. „Porada na titulku!“ zavolal editor první strany.Šéfredaktor i další redaktoři se posadili kolem stolu. „Takže pánové, titulka pro pondělí 6. dubna roku konzulátu Ocelly a Sully, aneb jak píšeme do tiráže, roku 786 od založení Města...“

Kolem roku 1998 bylo technologům jasné, že klasická média mají velký problém. Novináři si toho všimli zhruba o deset let později, mediální domy to nepochopily dodnes – a proto se v rámci EDSM pokouší prosadit Article 11 ve víře, že to zpomalí jejich pád. Je zajímavé, že média ani po dvaceti letech nepochopila, že si právě kladou ke spánku pistoli.

Internet vznikl jako globální a svobodný prostor s minimálními regulacemi – a právě to vedlo k zásadním inovacím. Čím méně se státy snaží internet regulovat, tím je to pro všechny lepší. Naopak snaha regulovat internet povede jenom k jeho rozdrobení a ztrátě jeho původního smyslu.

Když jsme se před lety postavili proti ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), zdálo se, že se nám podařilo zažehnat digitální temnotu. Takhle to ale nefunguje, ti, kteří s návrhem přišli, se po čase vracejí s návrhem EDSM, který je označován jako „o 60 % více ACTA než bylo ACTA“. A tento návrh přichází, jako obvykle, v naprostém mediálním tichu.

Původně jsem plánoval podumat nad zkázou a panikou, které přinesla právě nastupující direktiva GDPR, ale na to je ještě příliš brzy. Využiji ale této příležitosti k tomu, abych vznesl obecnou úvahu o tom, jak funguje strach a panika v digitálním věku.

Žijeme v době, kdy se nám budoucnost předvádí v mnoha formách, které se, bohužel, navzájem logicky vylučují. Klasickým příkladem je představa některých politiků, že můžeme mít bezpečné systémy, ale toto zabezpečení bude pro bezpečnostní služby transparentní. To ovšem není zdaleka jediný paradox, se kterým se můžeme potkat

Bylo nebylo, programy bývaly jednoduché a jednoúčelové. Každý uměl jen to svoje, ale časem se začala funkce programů integrovat, funkce se začaly množit, celé to začalo bobtnat a toto kynutí nebylo vždy jen k dobrému. Občas se totiž stane, že vývojáři přidají prales nových funkcí a nahradí jím původní jednoduchou a spolehlivou funkčnost.

Když se objevily články lákající na Maker Faire Prague 2018, občas se v nich autor zmínil, že u nás už je „hnutí makerů“ tradiční. A hned byl oheň na střeše: Češtinu si jednak prznit nedáme, a potom – maker není kutil! Jenže jaký je vlastně rozdíl mezi tím importovaným „makerstvím“ a naším tradičním „kutilstvím“?

Maker Faire je festival kutilství a bastlířství. U nás má sice domácí výroba elektroniky a různých udělátek dlouhou tradici, první Maker Faire Prague se u nás objeví až o víkendu 23.–24. 6. 2018, tedy týden před prázdninami. Akce ale má být veliká a má zabrat notný kus pražského Výstaviště!

Apple je kritizován za svůj přístup ve formě „uzavřené zahrady“, kde klade přísná kritéria na zveřejněné aplikace. Ukazuje se ale, že přísnost má něco do sebe a nedějí se jim tak hrozné věci, na které narazíme na jiných platformách. Na to, že jste v bezpečí, se totiž nemůžete spoléhat, ani když instalujete aplikace pouze z oficiálních zdrojů.

GDPR (General Data Protection Regulation) nám často vysvětlují jen jako banální věc, dobrou věc, věc sloužící k ochraně osobních údajů. To je v době, kdy si s daty dělal, kdo chtěl, co chtěl a masivní úniky byly na každodenním v pořádku, celkem pochopitelné. Problém s GDPR je v něčem jiném: V tom, že tiše zavádí do internetu digitální státní hranice