Články od uživatele Michal Rybka (strana 20 z 30)

Bylo nebylo, kdysi jste si koupili software a byl váš. Byl váš nejen v tom smyslu, že jste ho mohli používat a dělat s ním, co jste uznali za vhodné, ale taky jste ho mohli třeba prodat. Anebo darovat. Anebo ho dát svým dětem, když jste uznali za vhodné. Stejné to bylo s videem i hudbou. Ta éra ale končí, protože tahle situace není pro vlastníky autorských práv výhodná. V budoucnosti už jenom pronájem!

Blahoslaven budiž ten, kdo má tak málo dat, že se mu vejdou na cloud či na vypalovací DVD Data Tresor Disc! Protože pokud máte dat podstatně více, můžete si jen vybrat mezi různě nespolehlivými způsoby jak je skladovat. A nemusíte být zrovna slavný youtuber, který si stříhá videa přímo na SD kartě, abyste zcela bez varování přišli o vše.

Applu poprvé klesl obrat, poprvé se prodalo méně telefonů, což je pro některé pozorovatele příznakem slabosti „postjobskovského Apple“ či důkaz platnosti víry v renesanci PC. Ale ono je to složitější: Prodeje PC stále klesají, tablety klesají a i smartphony dosahují plató. Přichází doba, kdy se stane jakýkoliv hardware irelevantní?

Když před lety nastupoval standard digitálního vysílání DVB-T, kritici upozorňovali na to, že je v podstatě zastaralý a že když už jsme na analogovém vysílání zamrzli na tak dlouho, vyplatilo by se počkat na jeho nástupce. Ale proč by si národ neměl upgradovat televizory na zastaralý standard? Po pár letech si je prostě koupí znovu, no...

V době, kdy soudruh Babiš pod ochranou Strany zahajoval svoji zářnou kariéru, jsme se zbavili vedoucí úlohy komunistů a věřili, že se cenzury zbavíme jednou a provždy. Dnes se nám díky němu – pochopitelně jen s těmi nejbohulibějšími úmysly – cenzura vrací, přestože před ní osobnosti českého internetu varují.

Apple byl založen 1. dubna 1976. V poslední době se k jeho historii objevují dosti kritické komentáře – dozvěděli jsme se třeba, že „Apple ztrácí sílu inovovat“ a „v mnohém jen kopíruje jiné“. Dovolím si s tím nesouhlasit: Apple vždycky vstupoval až na bojiště, které prozkoumal někdo jiný – a to obvykle s produktem, který ve finále většinou uspěl.

V jednom týdnu jsem zažil jak fantastickou vizi měst budoucnosti na výstavě Ampér 2016, tak i šok z patrně nejstupidnějšího urbanistického nápadu, s jakým jsem se za posledních 25 let setkal. Ilustruje to výrazný rozpor v tom, jak vnímat budoucnost měst: Buď jako návrat do minulosti, anebo jako cestu k jiné a snad lepší budoucnosti.

Když se objevil AdBlock, byl to obskurní plugin pro pár nerdů. Dnes má 200 milionů uživatelů a digitální vydavatelé ho označují za největší hrozbu pro svou existenci. Dokonce začali s řadou „osvětových kampaní“, které ve mě ale vůbec nevzbuzují lítost. Za tuhle polízanici si můžou sami a jsem si téměř jistý, že oni sami ji nevyřeší.

Internet věcí (Internet of Things) je už řadu let označován za „opravdu velkou věc“, někdy i za „větší věc, než si lidé uvědomují“. Tento koncept má zcela změnit nejen naše chápání výpočetní techniky, ale celého světa kolem nás včetně fyzických předmětů. Vše bude chytré a propojené. Zatím ale v praxi žádné „velké věci“ nevidíme. V čem je problém?

Intel nás pozval na soutěž Intel Extreme Masters 2016 pořádanou v polských Katowicích. Zážitek to byl ohromný – nejen kvůli masivním davům a velké hale Spodek, ale i tomu, že jsem naživo viděl něco, co mi náramně připomínalo Video Game High School. A taky jsme s sebou měli 360 VR kameru!

Jedním ze zajímavých rysů evoluce počítačových technologií je stádovost. Výrobci i vývojáři se hromadně vrhají do stejných nápadů a stejně hromadně je opouštějí. Poptávkou se řídí jen minimálně: Buď žerete momentální hardwarové a softwarové módní trendy a jdete po tom, co zrovna frčí, nebo máte smůlu.

Jablečná firma se v mnoha případech chovala a chová jako by byla nadřazena všemu a všem. Povinné micro USB u telefonů? To platí jak pro koho, pánové! Tentokrát se ale Apple postavil proti narušování soukromí svých uživatelů a oslabováním bezpečnosti tvorbou backdoorů – a má pravdu.

Mezi nejbizarnější zařízení virtuální reality a teleprezence patří ta spadající do kategorie „teledildonika“. Ano, jsou to periferie pro pány a dámy, které jim dovolují řádit bez ohledu na vzdálenost, stačí jenom internetové připojení. Bude ale po telesexu následovat teleprostituce – a skončíme nakonec v náručí sexrobotů?

Facebook a sociální sítě považuji obecně za špatnou věc. Lidé dobrovolně ve svém volném čase sestavují globální sociogram a nechají se profilovat buď pro účely soukromé anebo státní. Dnes však udiveně zjišťuji, že elitám svobodného světa začíná vadit i to, že na sebe lidi dobrovolně práskají, co si vlastně myslí – a cítí potřebu to glosovat.

Miluji virtuální realitu a děsí mě, jak roky lavíruje na pomezí mezi životem a smrtí. „Realistickou VR“, takovou, která je jenom stěží k rozeznání od reality skutečné, vidím celý svůj život jako finální hranici, ke které se musí dopracovat počítačové hry. Ale této hranice se nám stále nedaří dosáhnout. Jak jsme od ní daleko? A co nás to bude stát?

Masové sledování je fetiš nové doby. Tajné služby po něm volají, manažeři po něm touží, lobbisté se snaží přesvědčit politiky a výrobci si mnou v ruce v očekávání slušných zisků. Sledovací systémy jsou nákladné a jejich vyhodnocování ještě více. K čertu s tím, že metriky jsou pochybné, výsledky diskutabilní a že neodstraňují skutečné příčiny problémů!

Na matfyzu jsem slyšel myšlenku, že studium matematiky bylo za bolševika nejsvobodnější, protože bolševik matematiku nechápal, jenom věděl, že ji jaksi potřebuje. Matfyz se stal útočištěm pro mnoho chytrých lidí, kteří by na politicky angažovanějších školách neměli šanci. Dnes se ale i matematika dostává do zaměřovače – a to nejen tam, kde by to člověk čekal.

Chcete si užít minulost? Zjistit, jak se žilo bez rozumného internetového připojení? Jak se pracuje s webovými aplikacemi, když se vám spojení co chvíli rozpadá? Nemusíte jezdit do zemí třetího světa, tenhle zážitek vám nabídnou i naši mobilní operátoři. A nemusíte ani na samotu či do hor, tenhle zážitek vám zprostředkují přímo uprostřed patnáctitisícového města. Vítejte v roce 2016!

Nevím, jestli je to seriálem The Big Bang Theory, ale moderní geekové se dost liší od generace geeků mého mládí. Kdysi si stavěli doma počítače, konstruovali si vlastní roboty, psali svoje operační systémy... Dnes si koupí tričko, srandovní čepici, energy drink a jdou si se smartphonem ovládaným dronem hrát do kavárny. Být dnes geekem je mnohem jednodušší a více trendy.

Většina mladých má v souboji o budoucnost televize jasno: Televize prohrála, jedeme dál. O její existenci se dočtou obvykle z internetových zdrojů, ale v podstatě je netíží co se v ní odehrává, jelikož už delší dobu žijí ve světě internetového videa. V mnoha domácnostech ale televize stále vévodí obýváku – a nyní začíná bitva o to, jak se do ní dostane online obsah.

Svět PC se – alespoň podle marketérů – točí kolem konceptu „dva v jednom“. Apple se naopak nejenže nepokusil o podobný hybrid, ale dokonce proti sobě postavil dvě velice podobná zařízení: Apple iPad Pro a Apple Macbook 2015. Podobná velikost, podobná hmotnost, dva různé systémy, dva různé porty – mají i dvě různá určení?

Souhlasíte se sbíráním údajů o vašem chování „kvůli zlepšení poskytovaných služeb“? Pak velmi pravděpodobně podporujete nejen business se svými daty, ale také si budujete digitální informační bublinu, která vám zásadně zkreslí pohled na svět. Individualizované či personalizované vyhledávání vám totiž nebude ukazovat svět tak jak je, ale jak si stroj myslí, že ho chcete vidět.

Vzestup islámského terorismu narušil představy většiny Evropanů o tom, že nás čeká poklidná, i když poněkud nudná cesta k zářivé budoucnosti. Solární elektrárny, wifi zdarma, bezbariérové parky, sociální jistoty a poklidný odpočinek v péči sociálního státu, to vše z vidiny naší budoucnosti pozvolna mizí. A rovněž tak mizí i naše svobody.

„Kdyby dal tolik inteligence a energie do výzkumu, už jsme mohli mít lék na rakovinu.“ Tak tohle je věta, kterou jsem slyšel hodně často, obvykle potom, co jsem někomu předvedl opravdu vychytanou konstrukci v Minecraftu, nový řadič pro SDXC disky, který se připojuje k ZX Spectru anebo podobnou vychytanou věc, jejíž praktická hodnota je fakticky nulová.