Nepromítáme, zavřeno. Přichází konec kin?
Seznam kapitol
Kina představují unikátní společenský fenomén – společné sledování filmu, sdílení emocí. Se stále většími úhlopříčkami televizí, stále vyšší kvalitou digitální distribuce a stále rostoucími cenami lístků do kin ale začala ustupovat do pozadí. A vynucená karanténa pro ně může znamenat fatální úder.
Kina jsou symbolem, fenoménem 20. století. Poprvé se platícímu publiku promítal film bratří Lumiérů v prosinci 1895 v Paříži. Novinka se masivně rozšířila – zpočátku byla němá, často s umělcem, který film doprovázel živou hudbou. Stavěly se stále větší sály – a velká kina v Americe sloužila jako místo, kam se bylo možné na nějakou dobu schovat před realitou ekonomické krize. Za Druhé světové kina přinášela nejen únik, ale také propagandu pomocí filmových týdeníků – a to nám zůstalo ještě za socialismu. V Americe kina šířila propagandu také pomocí animáčů – vskutku, k ideologickému tažení se přidal například i Warner Bros – docela drsně, nutno říci.
Západ měl mnohem více kin než země socialistického bloku – a měl taky specializovaná kina, ať už jde o drive-iny typické pro Ameriku, grindhouse anebo porno kina. Osobně mi to přijde docela divné, ale lidi se fakt chodili dívat na porno hromadně – a bylo to tak populární, že dokonce existují dodnes, Wikipedia uvádí, že jich v Holandsku funguje stále šedesát.
Celá kultura kina je o tom, že se díváte společně, má to sociální atmosféru a společně u toho tak trochu děláte brajgl, smějete se, požíráte nezdravé potraviny, chodíte tam s kámoši anebo s partnery, obraz je obrovský, docela to řve – je to něco hodně jiného, než tvrdnout u laptopu a zírat na patnáctipalcový TFT displej s mizernými pozorovacími úhly.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
