Nové 3,5" HDD Toshiba 300 v testu: WD Black v ohrožení | Kapitola 5
Seznam kapitol
Test tří pevných disků Toshiba nové modelové řady 300 v roli datového úložiště. Disky z různých výkonnostních kategorií jsme podrobili nejen syntetickým benchmarkům, ale změřili jsme i jejich výkon při běžných činnostech, které s disky pravidelně děláme. Porovnání výsledků s dříve testovanými disky Seagate a WD bylo příjemným překvapením.
Metodika testování a testovací sestava
Srovnávací test pevných disků Toshiba proběhl stejně jako v předchozích testech 2TB a 3TB disků na následující sestavě:
Testovací sestava | |
Procesor | Intel Core i7-4930K OC 4,2 GHz |
Chladič procesoru | Noctua NH-D15 |
Základní deska | ASUS P9X79 PRO |
Operační paměť RAM | Kingston 32GB KIT DDR3 2400MHz CL11 HyperX Beast Series |
Systémový SSD disk | Samsung SSD 840 256 GB Pro |
Datový HDD disk | Western Digital Green 2 TB |
Grafická karta | SAPPHIRE R9 290 + ARCTIC Cooling Accelero Xtreme III |
Napájecí zdroj | Seasonic Platinum Series 660 W |
Skříň | FRACTAL Define R4 Arctic White – Window |
Operační systém | Windows 8.1 64 bit |
Klasické magnetické disky se většinou spokojí s datovou propustností 300 MB/s, kterou disponuje pomalejší řadič SATA 2 (3 Gb/s). Pro účely testování však byly disky připojeny k nejrychlejšímu řadiči SATA 3 (6 Gb/s) s datovou propustností 600 MB/s.
Po připojení do sestavy byly testované disky inicializovány ve stylu oddílu GPT (GUID Partition Table), který v novějších operačních systémech po Windows XP nahradil již zastaralý MBR (Master Boot Record). Opět připomenu, že MBR je tu s námi více než 30 let a je omezen maximálním počtem 4 oddílů na disku a maximální velikostí oddílu 2 TB. Pokud by však byl disk s GPT používán jako systémový disk, bude funkční pouze na základních deskách s UEFI biosem, který dokáže z takového disku bootovat.
Klasický bios starších desek dokáže číst pouze MBR. Takže pozor! MBR je použitelné pouze pro disky s kapacitou do 2 TB. 3TB disky a větší jsou na starých deskách pouze s podporou MBR nevhodné, protože by nebylo možné využít jeho celkovou kapacitu! Po inicializaci disku pomocí MBR by jeho kapacita nad 2,2 TB nebyla pro systém viditelná, takže by nebylo ani možné rozdělení disku na dva 1,5TB oddíly.
Problém nastane také v případě použití 32bitové verze Windows XP a starších operačních systémů, které nedokážou z moderního GPT disku bootovat. 64bitové verze Windows XP mají podporu GPT již obsaženu, ve 32bitové verzi je možné disk zprovoznit jako nesystémový po doplnění podpory GPT samostatnou utilitou.
Jelikož jsem testoval úplně nové disky, tedy zcela prázdné, chtěl jsem nějak nasimulovat jejich chování po částečném zaplnění daty. Toho jsem docílil formátováním disků do tří oddílů. Jak je známo, klasické pevné disky při zápisu dat zaplňují záznamové plotny postupně od vnějšího okraje směrem ke středu. Díky konstantním otáčkám ploten je obvodová rychlost záznamové hlavy na vnějším okraji plotny mnohem vyšší, než na vnitřním. Logicky se postupným zaplňováním disku přesouvá pracovní sektor záznamových hlav blíže středu ploten a tím rychlost zápisu a čtení úměrně s obvodovou rychlostí klesá.
Postupně jsem vytvořil oddíl M o velikosti 457 GB u 1TB P300, 922 GB u 2TB E300 a 2,32 TB u 5TB X300, který zabírá přibližně první (rychlejší) polovinu ploten, oddíl N o stejné velikosti, jenž zabírá druhou (pomalejší) polovinu ploten a nakonec malý oddíl O s velikostí přibližně 17 GB, který je umístěn na posledním procentu datového prostoru u vnitřního okraje ploten. Pokud to bylo možné, použil jsem k testování oddíl N, který nejlépe simuluje chování z poloviny zaplněného disku, což bude v praxi zřejmě nejčastější případ jeho používání.
Disky byly testovány nejenom pomocí syntetických benchmarků, ale také pomocí praktických testů. Ze syntetických aplikací jsem vybral HD Tune Pro 5.5, AS SSD Benchmark a PCMark 8. U praktických testů jsem se snažil simulovat úlohy, které se budou u datového disku nejčastěji používat, a které jsou na výkonu disku závislé. Bude to tedy několik způsobů kopírování složky se soubory, načítání obrázků do Adobe Photoshopu a načítaní uložené pozice dvou her. Porovnáme si také spotřebu disků, teploty a hluk.
Již dříve jsem zkoušel porovnání výkonu při zabalování a rozbalování zip souborů, při šifrování souborů a složek, při instalaci hry a také při základní práci s video soubory. Ve všech těchto případech jsem nakonec narazil na limitování výkonu procesorem nebo aplikací, takže výsledky byly u různých disků prakticky totožné a tedy nepoužitelné.
V disciplínách je porovnán procentuální výkon jednotlivých soupeřů, přičemž pro výsledné celkové hodnocení jsou jednotlivé disciplíny podle jejich významu váhově rozlišeny. Jakou vahou se konkrétní disciplína podílí na celkovém hodnocení, si povíme v příslušných kapitolách.
Do srovnávacích grafů byly zařazeny také výsledky všech dříve testovaných disků, pomocí stejné metodiky. Mimo celkové bodové hodnocení zůstalo hodnocení hluku, který může být výrazně ovlivněn konkrétním kusem a hodnocení pořizovací ceny disků. Ta byla vyhodnocena samostatně.
Podívejme se konečně na výsledky testů. Další podrobnosti k metodice testování si povíme v příslušných kapitolách věnovaných jednotlivým testům. Začneme syntetickými testy.