Proč jsme zaspali dva tisíce let, než jsme přišli k počítačům? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Moderní společnost si bez počítačů nelze vůbec představit. Považujeme je za absolutní samozřejmost, přitom před sto lety vůbec neexistovaly. Přemýšleli jste někdy o tom, jak jsme se k nim vlastně dostali? A proč se to stalo až ve 20. století a ne dříve? Proč lidem trvalo tak dlouho, než se rozhodli práci s čísly a daty automatizovat?
Ono vlastně ani není moc divné, že Heron pracoval v době, kdy byl helénistický svět hodně nábožensky liberální. A taky není divné, že pokaždé, když se k moci dostane teokracie, začne se daná země propadat po stránce vědecké a technické. Technologie mají z hlediska náboženství spoustu protivných vlastností, přináší nové otázky, na které neexistují ve starých knihách odpovědi, zlepšují myšlenkovou výměnu a tak je prostě lepší všechny ty Pokémony a internety zakázat. Ostatně „slavný neurovědec bojující proti digitální demenci“ Manfred Spitzer je také náboženský aktivista.
Samotná filozofie nestačí.
Naproti tomu Konrád Zuse, německý tvůrce prvních počítačů, byl ateista. Počátek 20. století, když se počítače začaly intenzivněji vyvíjet, byl spojen s náboženskou liberalizací. Výhodou bylo také to, že se křesťanské církve v té době pustily do boje s evoluční teorií Charlese Darwina, takže tvůrci „myslících strojů měli v podstatě pokoj. Kdyby náboženský flak neschytal hlavně darwinismus, mohlo to být mnohem horší.
Ačkoliv náboženství je pro rozvoj technologií vždy špatné, oprostit se od něj nestačí. V Řecku najdete hodně materialistických filozofů, kteří si pohrávali s myšlenkou, že člověk a zvířata nejsou nijak výjimečné bytosti a vhodným uspořádáním materie je lze znovu vytvořit. To, samo o sobě, je z hlediska většiny náboženství myšlenka krajně rouhačská a většina z materialistických filozofů proto měla ve své době velmi vážné problémy.
Můžete se podívat na velmi zajímavého francouzského filozofa Juliena Offray de La Mettrie, který sepsal útlou, ale velmi výbušnou knížku s názvem „Člověk stroj“. Není to kniha specificky kybernetická, ale jedna z mnoha provokací, které napadaly koncept člověka jako bytosti naplněné nějakým zvláštním duchem. Srovnával člověka se stroji, se zvířaty i s rostlinami a naznačoval, že vlastně nejsou tak rozdílné. Přímočarost a řekl bych i jistá vysměvačná drzost, s jakou se postavil proti církvi, vedla k tomu, že musel uprchnout nejprve do Holandska a později až do Pruska. Důsledkem jeho kontroverzních názorů bylo to, že ho málokdo znal a zná. Přestože nepřímo ovlivnil například vznik behaviorální psychologie, doopravdy jej četlo jen málo behavioristů a ještě méně kybernetiků, i když bychom ho asi mohli zařadit mezi významné zakladatele kybernetiky.
Představa, že filozofie samotná stačí pro změnu společnosti, v obecnosti neplatí. Zvláště to neplatí, když přijdete s kontroverzním tématem, kterým lidem dupete po zažitých konvencích a jistotách. Takový Konfucius měl rozhodně velký dopad na východoasijské společnosti, ale to bylo hlavně proto, že kázal věci, které tak nějak štymovaly autokratickým elitám. Nepochybuji, že kdyby přišel s něčím podobným, co říkal de La Mettrie, tak by jeho hlava rychle skončila na kůlu a v rámci asijské filozofie by se stal pouze poznámkou pod čarou.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
