Články od uživatele Michal Rybka (strana 23 z 30)

Microsoft představil Windows 9, tedy vlastně 10. Podobně jako Windows 8 mají podporu pro dotekové ovládání, která by se navíc měla automaticky přepínat, když přejdete z tabletového režimu do klasického a naopak. Proč Microsoft vyvinul takové úsilí, aby do Windows 8 zabudoval podporu pro doteková zařízení? A vyplatilo se to skutečně?

Apple se podařilo nedopatřením vyrobit první ohebný telefon. Problém je v tom, že ho ohnete jenom jednou – a pokud se ho pokusíte narovnat, může vám prasknout displej. A to je u telefonu za třicet tisíc vážně nefalšovaná katastrofa! Jak je možné, že se design iPhone 6 Plus vydal za hranice bezpečné konstrukce?

Na konci 90. let jsem měl možnost vyzkoušet si na výstavě jedny z prvních komerčně prodávaných virtuálních brýlí. Nevěnoval jsem jim mnoho času, bylo tam moc lidí a brýle byly od davů už dost špinavé a mastné. Proč taky: Bylo přece jasné, že nejpozději do půl roku bude virtuální realita všude. Pak si je budu moci zkoušet až do aleluja! Naivní, což?

Zákazníci Apple jsou častým terčem posměchu „těch chytřejších lidí“ a také konkurence. Jenomže právě konkurence se může zalknout závistí: Každý by chtěl zákazníky, kteří jsou zcela loajální a začnou se sami poslušně řadit do fronty ještě předtím, než zahájíte prodej. Jak to jenom v Apple dělají?

Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás ale také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů. Proč a jak se obyčejné stroje stávají předmětem závisti?

Většina technologických webů se zaměřuje hlavně na velké pokroky: Přechod z magnetických disků na SSD, nová generace procesorů, nová generace karet, nové generace operačních systémů, novinky na internetu, megatrendy v IT. Ale co různé hračky, bazmeky a udělátka? Není možné, že jsou pro vývoj technologií stejně důležité?

Každý má názor na to, jak bude vypadat budoucnost počítačů. Ve skutečnosti se ukazuje, že odhadovat budoucnost je nesmírně těžké – a to se bavíme jen o „věrohodných možných odhadech“, které dávají smysl. Pokud jde o schopnost odhadnout skutečný vývoj, je to mnohem, mnohem horší.

Moderní společnost si bez počítačů nelze vůbec představit. Považujeme je za absolutní samozřejmost, přitom před sto lety vůbec neexistovaly. Přemýšleli jste někdy o tom, jak jsme se k nim vlastně dostali? A proč se to stalo až ve 20. století a ne dříve? Proč lidem trvalo tak dlouho, než se rozhodli práci s čísly a daty automatizovat?

Internet nás zásobuje informacemi tak mohutným proudem, že nás až přehlcuje a topí. Podle jeho kritiků nás zbavuje nutnosti myslet a nutnosti tvořit: Na všechno prý stačí Google a clipboard. Tak jednoduché to ale vážně není. Ale jak lépe odolávat nástrahám internetu a bojovat s korporacemi, které se přetahují o naši pozornost?

Nastává „druhá éra strojů“, které přicházejí, aby nám vzaly práci. Po odstranění fyzické dřiny se možná už brzy zbavíme i námahy duševní, což je nepochybně bezvadné, tedy alespoň pokud patříte mezi ty, kteří na tom vydělají anebo si svoji práci alespoň zachovají. Ale kdo a jak potom bude živit ty ostatní?

Přečetl jsem za vás pamflet antidigitálního džihádisty Manfreda Spitzera „Digitální demence“. Trpěl jsem za vás, abyste vy nemuseli: Tato náboženská kniha, maskovaná za „neurovědecké poznání“, je klasickou ilustraci, jak můžete oklamat většinovou populaci, aniž byste k tomu potřebovali jakákoliv digitální média.

Pořád si hrajete a něco kutíte? Máte rádi gadgety, věcičky, blbůstky a udělátka? Možná vás za to doma kritizují, možná se vám smějí. Ve skutečnosti však, podle evoluční teorie, patříte mezi ty nejpokrokovější příslušníky druhu Homo sapiens sapiens. Kde bychom byli dnes, kdyby si kdysi kutilové nezačali hrát třeba s mikroprocesory?

Když začaly klasickým médiím mizet diváci a čtenáři, odborníci zkoumali hlavně to, jak tento propad zastavit. Většina z nich si nepoložila otázku, kam odcházejí a co dělají. Až když se začalo mluvit o milionových výdělcích úspěšných letsplayerů, všiml si i svět konzervativních médií, že jim „uprostřed Hollywoodu tak nějak vyrostla sopka“.

Každá společnost má tajnou Aladinovu jeskyni plnou pokladů. Obsahuje návrhy a prototypy, které byly připravené v utajení – a často také v utajení zanikly. Jen vzácně se archivy otevřou a my můžeme vidět „minulost, která mohla být, ale nebyla“. Co chystal Commodore, Microsoft a jak mohly vypadat hračky Apple podle plánů z 80. let?

Osmého června oznámila University of Reading, že se programu Eugene Goostman podařilo projít Turingovým testem. O co jde a proč se to tolik přepírá? Pro jedny je to přelomový krok, pro jiné celkem bezvýznamný detail. Ostatně – co na tom, že se počítač naučil tlachat na chatu? Od umělé inteligence si sibujeme přece jen něco jiného. Ale jak moc chceme, aby byly počítače inteligentní?

Ve středu 28. května náhle zmizela doména truecrypt.org a stránka, na kterou jsme byli přesměrováni, značně připomínala nejapný hackerský žert. Spolu s tím se objevila „vylepšená“ verze TrueCryptu 7.2, která má sloužit k tomu, abyste dekódovali zašifrovaná data a přešli na „modernější a bezpečnější“ řešení. S postupem času ale šance, že to byl jenom hack, stále klesá. Tak jak to vlastně s tím TrueCryptem je?

Všichni ten graf známe – „peak čteček“, který dosáhl vrcholu v roce 2011 a od té doby jejich prodeje začínají povážlivě klesat. Epapírové čtečky utrpěly těžkou nakládačku od tabletů a v podstatě se z ní už nevzpamatovaly. Možná přišla chvíle na to oprostit se od spojení čteček a epapíru a přijít se zcela novým využitím!

Pamatujete si scénu z filmu „Ďábel nosí Pradu“, kdy hlavní hrdinka nejistě obhajuje svůj starý dobrý svetr před módní elitou, která jen pohoršeně vytahuje obočí? Tak úplně stejný pocit mám nyní skoro pokaždé, když Božští Designéři obšťastní prosté grunty tím novým, ještě přívětivějším, modernějším, no prostě nejpokročilejším rozhraním.

Zatímco Jan Neruda se snažil zbavit svého slamníku a tázal se u toho „Kam s ním?“, my máme v jistém smyslu problém opačný. Full HD televize jsou standardem, do našich domácností se začínají tlačit televizory s rozlišením 4K a na horizontu je 8K, ale nemáme na tom co přehrát. Takže: Jak do nich něco dostaneme?

Na internetu je všechno zadarmo. A je toho tolik, že už i piráti začínají mít problém s klesajícími výnosy... Kdo to všechno zdarma dělá a co z toho má? Velké společnosti utrácejí miliardové částky za projekty, které nevydělávají. Proč? Kudy z nás ty peníze oklikou dostanou? Jak dlouho to ještě může takto fungovat?

Každý, kdo hraje pár let hry, získá pocit, že jim vlastně rozumí. A že by byl schopen vymyslet perfektní hru, která by bez problémů uspěla. Data ale ukazují, že to je ve skutečnosti pouhá iluze. Hry, co se měly podle všech předpokladů stát trháky, u hráčů propadají, a jindy k úspěchu stačí jen oprášit koncept, který už jednou neuspěl.

Kamerové systémy se vzmáhají a rozšiřují, jsou stále levnější a všudypřítomnější. Na skleněná oka nejrůznějších rozměrů s až zázračnými schopnostmi narazíte prakticky všude, nejspíš jich máte hned několik i u vás doma. Za chvíli to tu bude vypadat jako v Minority Report. Je ale možné, aby tento trend měl ve skutečnosti i nějaká pozitiva?

Posledních dvacet let se vedou debaty o PC, o PC a konzolích, o světě po PC a podobně. Zdá se, že už všichni zapomněli na kategorii strojů označovaných jako HC, home computer, bez kterých by se PC možná nikdy nestalo běžnou součástí domácnosti. Jak vznikly, jak se vyvíjely a kam a proč zmizely? Nečeká nás jejich návrat?

Dělají vám neopravitelné spotřebiče radost? Líbí se vám nerozebíratelná zařízení? Těšíte se z toho, že místo snadné výměny dílu za pár korun či stovek musíte kupovat zcela novou věc? Věříte kecům o krátké morální životnosti, kvůli které nemá smysl dělat věci poctivěji? Myslíte, že jen díky tomu je to levnější? Mělo by se s tím začít něco dělat!