Jak jsem se přestal bát generativní AI a začal se od ní učit malovat
Seznam kapitol
Tažení naštvaných umělců proti generativní AI pokračuje – a tentokrát se pokoušejí nejen o vyloučení svých děl z tréninkových setů, ale dokonce chtějí chránit svoje „styly“. Hm. To já na to jdu naopak – a kradu si od umělecké AI její vzory sám!
V Americe probíhá spor o ochranu autorských práv umělců, kterým prý AI krade jejich díla. Je to dost pofidérní žaloba – už jenom proto, že styl se chránit nedá a když cizí styl odkoukáte a replikujete, je to naprosto v pořádku, dokud se za cizího autora sami nevydáváte. Umělci do toho nicméně začali zatahovat i Lanham Trademark Act z roku 1946, jako by jejich díla představovala sama o sobě ochrannou značku.
Přitom i umělci sami dělají to samé jako AI, tedy dívají se na cizí díla, učí se je – ale jsou v tom podstatně pomalejší a méně efektivní, přičemž generování děl pomocí AI je mnohem, mnohem rychlejší. Takže se pustili do boje s tím, že chtějí chránit svoje styly a svoje jména, čímž se asi myslí to, že AI můžete říci, že chcete dílo ve stylu nějakého konkrétního umělce a jejich díla jsou v učících setech takto označována.
Nevím, jestli si umělci myslí, že pokud se nechají vyloučit z učebních setů a AI nebude schopná dělat díla v jejich stylu, tak to nějak zásadně zvedne zájem o jejich produkci a na jejich díla budou zadavatelé stát ve frontě až za roh. Pokud si tohle vážně myslí, tak jsou ještě šílenější, než je Petrův z Brašnářství Tlustý, který proslul neotřelými marketingovými kousky (a taky tím, že vyhodil Tlustého, takže pravý Tlustý má úplně jiné brašnářství).
Já si myslím, že jim to fungovat nebude – a tím, že se vyloučí z učebních setů, sami sebe pouze marginalizují. Ti, kteří chtějí generované umění, se naučí zcela pohodlně žít s tím, že prostě budou používat jiné styly. A vzhledem k tomu, že autorskoprávní ochrana padá 70 let po smrti autora, budou učící sety plné i bez umělců přesvědčených o své výjimečnosti.
Ono to je tak: Buď se přizpůsobíte změně, anebo se jí necháte převálcovat. Ostatně AI není největší nepřítel umělců, největší nepřítel umělců jsou překupníci, kteří s jejich díly kšeftují – a těm je nějaká umělecká hodnota něčeho buřt. Jsou to spekulanti nakupující zboží za účelem prodeje, kteří trpělivě skupují to, co je levné, pak čekají na smrt umělce, aby ho vynachválili do nebes a za zvýšenou cenu prodali.
Ale co. Kdo si myslí, že bojem s umělými AI mlýny něco získá, ten ať si to klidně myslí. Já jdu naprosto opačnou cestou – a královsky se u toho bavím.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
