Test disků Western Digital Blue – CMR klasika versus SMR šindel | Kapitola 4
Seznam kapitol
Přízrak SMR rozhazuje své sítě a snaží se uchvátil nezkušené zákazníky. Nabídku počítačových obchodů nenápadně zaplňují cenově výhodné modely pevných disků s technologií šindelového magnetického záznamu SMR, které se obecně netěší zrovna dobré reputaci. Máme se jim skutečně vyhýbat, nebo se již jedná o překonaný mýtus? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět ve srovnávacím testu, kde proti konvenčnímu 3TB CMR modelu WD Blue (WD30EZRZ) postavíme nejnovější 4TB SMR disk WD Blue (WD40EZAZ), nabízející vyšší kapacitu za nižší cenu.
Pro zpětné porovnání dosažených výsledků s předchozími testy jsem opět použil následující sestavu:
| Testovací sestava |
| Procesor | Intel Core i7-4930K OC 4,2 GHz |
| Chladič procesoru | Noctua NH-D15 |
| Základní deska | ASUS P9X79 PRO |
| Operační paměť RAM | Kingston 64GB DDR3 2400MHz CL11 HyperX |
| Systémový SSD disk | Samsung SSD 840 256 GB Pro |
| Datové HDD disky | Western Digital Red 2 TB + 3 TB |
| Grafická karta | SAPPHIRE R9 290 + ARCTIC Cooling Accelero Xtreme III |
| Napájecí zdroj | Seasonic Platinum Series 660 W |
| Skříň | FRACTAL Define R4 Arctic White – Window |
| Operační systém | Windows 10 Home 64 bit |
Za dva roky, co uběhly od posledního testu pevných disků, se uskutečnilo nespočet aktualizací operačního systému Windows 10, které mohou mít nyní v některých disciplínách testu určitý vliv na výsledky aktuálně testovaných disků. Na to budeme muset vzít ohled při porovnání nových výsledků s těmi předchozími. V případech, kde to bude zcela zřejmé, vás na to samozřejmě upozorním.
Pro účely testování jsem disky připojil k nejrychlejšímu řadiči SATA 3 (6 Gb/s) s datovou propustností 600 MB/s. Následně jsem disky inicializoval ve stylu oddílu GPT (GUID Partition Table), který v novějších operačních systémech po Windows XP nahradil již zastaralý MBR (Master Boot Record). Připomenu, že MBR je tu s námi již 38 let (koncept byl veřejně publikován v roce 1983 současně s PC DOS 2.0) a je omezen maximálním počtem 4 oddílů na disku a maximální velikostí oddílu 2 TB.
Jelikož jsem testoval úplně nové, ještě nenaformátované disky, chtěl jsem opět nějak nasimulovat jejich chování po částečném zaplnění daty. Toho jsem docílil formátováním disků do tří oddílů. Jak je známo, klasické pevné disky při zápisu dat zaplňují záznamové plotny postupně od vnějšího okraje směrem ke středu. Díky konstantním otáčkám ploten je obvodová rychlost záznamové hlavy na vnějším okraji plotny mnohem vyšší, než na vnitřním. Logicky se postupným zaplňováním disku přesouvá pracovní sektor záznamových hlav blíže středu ploten a tím rychlost zápisu a čtení úměrně s obvodovou rychlostí klesá.
Postupně jsem tedy vytvořil oddíl M o velikosti 1,35 TB u 3TB disků a 1,80 TB u 4TB disků, který zabírá přibližně první (rychlejší) polovinu ploten, oddíl N o stejné velikosti, jenž zabírá druhou (pomalejší) polovinu ploten a nakonec malý oddíl O s velikostí přibližně 17 GB, který se nachází na posledním procentu datového prostoru u vnitřního okraje ploten. Pokud to bylo možné, použil jsem k testování oddíl N, který nejlépe simuluje chování z poloviny zaplněného disku, což bude v praxi zřejmě nejčastější případ jeho používání. Pro některé disciplíny, speciálně určené pro ověření možností disků s šindelovým záznamem, jsem použil k testování také oddíl O s nejhoršími provozními podmínkami.
Disky jsem testoval nejenom pomocí syntetických benchmarků, ale také pomocí praktických testů. Ze syntetických aplikací jsem opětovně vybral HD Tune Pro 5.5, AS SSD Benchmark a PCMark 8. U praktických testů jsem se snažil simulovat úlohy, které se budou u datového disku nejčastěji používat, a které jsou na výkonu disku závislé. Bude to tedy několik způsobů kopírování složky se soubory a načítání obrázků do Adobe Photoshopu. Porovnáme si také spotřebu disků a jejich teploty. Kvůli disku se šindelovým záznamem přibyla nově disciplína náhodného přístupu s využitím aplikace Iometer 1.1.0.
Již dříve jsem zkoušel porovnání výkonu při zabalování a rozbalování zip souborů, při šifrování souborů a složek, při instalaci hry, při načítaní uložené pozice, a také při základní práci s video soubory. Ve všech těchto případech jsem nakonec narazil na omezení výkonu procesorem nebo aplikací, takže výsledky byly u různých disků prakticky totožné a pro porovnání nepoužitelné.
Do srovnávacích grafů jsem zařadil také výsledky všech disků, dříve testovaných pomocí stejné metodiky. Tentokrát však nebudu sčítat výsledky ze všech disciplín, abych zjistil celkového vítěze od počátku testování. Z metodiky totiž vypadly některé disciplíny, což by ještě příliš nevadilo, ale v jedné z nejdůležitějších disciplín jsem zjistil výrazně odlišné chování operačního systému (využití RAM), které přineslo optimističtější výsledky, jež nejsou zpětně srovnatelné s výsledky dosaženými dříve.
Další podrobnosti k metodice testování si povíme v příslušných kapitolách věnovaných jednotlivým disciplínám. Začneme syntetickými testy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
