Test disků Western Digital Blue – CMR klasika versus SMR šindel | Kapitola 11
Seznam kapitol
Přízrak SMR rozhazuje své sítě a snaží se uchvátil nezkušené zákazníky. Nabídku počítačových obchodů nenápadně zaplňují cenově výhodné modely pevných disků s technologií šindelového magnetického záznamu SMR, které se obecně netěší zrovna dobré reputaci. Máme se jim skutečně vyhýbat, nebo se již jedná o překonaný mýtus? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět ve srovnávacím testu, kde proti konvenčnímu 3TB CMR modelu WD Blue (WD30EZRZ) postavíme nejnovější 4TB SMR disk WD Blue (WD40EZAZ), nabízející vyšší kapacitu za nižší cenu.
Přestože bylo velmi pravděpodobné, že rychlosti přesouvání dat mezi dílčími oddíly totožného disku se nebudou výrazně lišit od již naměřených rychlostí kopírování dat, rozhodl jsem se tuto skutečnost potvrdit. SMR disk se šindelovým záznamem byl pro mě až dosud technologickým zařízením, které jsem neměl otestováno. Teoreticky jsem tušil, že od něj mohu čekat nějaká překvapení.
Pro přesun využívám opět stejnou složku o celkové velikosti 15,2 GB s celkem 4.434 ks různě velkých souborů. Připomínám, že se jedná o zip soubory velikosti v jednotkách až desítkách MB, doplněné vždy několika doprovodnými obrázky o velikosti desítek kB.
V první disciplíně jsem přesouval složku souborů z diskového oddílu M (u vnějšího okraje záznamových ploten) do oddílu N (za polovinou záznamové plochy ploten). Svislé osy grafů rychlosti přesunu dat na následujícím obrázku z průzkumníka nemají zcela shodné měřítko.
Výsledné časy v tomto případě žádnou anomálii neprokázaly. V souladu s výsledky v obdobné disciplíně kopírování zvítězil SMR disk s časem 4:42 minut, takže mu přesouvání trvalo o 6 sekund déle, než kopírování totožných dat. Disku CMR trvalo přesunutí složky s daty 5:10 minut, tedy o 2 sekundy déle, než kopírování. Přesun dat v obou případech proběhl zejména v rámci interní cache disků, jen s malým využitím RAM jako mezipaměti.
Ve druhé disciplíně jsem přesouval data z diskového oddílu N (za polovinou záznamové plochy ploten) do nejpomalejšího oddílu O (u vnitřního okraje aktivní plochy záznamových ploten). Přestože grafy průběhu přesouvání z průzkumníka navozují dojem vyšší rychlosti SMR disku, skutečnost byla opačná. Zřejmě i zde nemáme stejná měřítka svislé osy.
Kopírování souborů z oddílu N na O jsem netestoval, takže nemám možnost srovnání rychlosti s přesouváním, ale tuším, že výsledek by byl velmi podobný. CMR disk měl v tomto případě výhodu kratší trasy, kterou mezi cílovými oddíly musely překonávat jeho hlavy. Proto s náskokem 25 sekund zvítězil. V praxi nás asi nebude příliš trápit, když 15GB složku přesuneme za 6:50 minut (u disku SMR), nebo za 6:35 minut (u disku CMR).
V poslední disciplíně jsem složku s daty přesunul zpět z diskového oddílu O přes celou šířku záznamových ploten do oddílu M. Průzkumník souborů je prevít, takže nám orientaci opět znesnadnil volbou odlišného měřítka svislé osy grafu přenosové rychlosti. Informační hodnota těchto grafů je pro nás však v tom, že nám identifikují případné anomálie.
Přesun složky se soubory z oddílu O na M můžeme porovnávat s rychlostí kopírování změřenou dříve v opačném směru. Zjistíme, že výsledky obou disků jsou zcela adekvátní. Opět vítězí SMR disk, který složku přesunul za 6:48 minut a trvalo mu to o 16 sekund déle, než při kopírování. CMR dosáhl při přesunu dat času 6:52 minut, což je oproti kopírování o 4 sekundy více.
Obecně lze učinit závěr, že SMR disk přesouval data o něco rychleji. V praxi však budou tyto rozdíly spíše zanedbatelné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
