Test disků Western Digital Blue – CMR klasika versus SMR šindel | Kapitola 3
Seznam kapitol
Přízrak SMR rozhazuje své sítě a snaží se uchvátil nezkušené zákazníky. Nabídku počítačových obchodů nenápadně zaplňují cenově výhodné modely pevných disků s technologií šindelového magnetického záznamu SMR, které se obecně netěší zrovna dobré reputaci. Máme se jim skutečně vyhýbat, nebo se již jedná o překonaný mýtus? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět ve srovnávacím testu, kde proti konvenčnímu 3TB CMR modelu WD Blue (WD30EZRZ) postavíme nejnovější 4TB SMR disk WD Blue (WD40EZAZ), nabízející vyšší kapacitu za nižší cenu.
Výrobce Western Digital doporučuje své magnetické disky řady Blue pro použití v pozici kapacitního doplňkového úložiště ve stolních počítačích. Tato řada aktuálně zahrnuje devět variant disků s kapacitou od 0,5 TB až po 6 TB, s rychlostí otáčení ploten 5400 ot./min. Mimo to ve výrobě nadále přetrvávají verze s kapacitou 0,5 TB (WD5000AZLX), 1 TB (WD10EZEX) a 2 TB (WD20EZBX), které běží rychlostí 7200 ot./min. Nás dnes budou zajímat nízkootáčkové modely WDxxEZRZ s technologií záznamu CMR a modely WDxxEZAZ s technologií záznamu SMR. Na všechny varianty je poskytována záruka v délce 2 let.
Tábor modelů s konvenčním magnetickým záznamem CMR bude hájit 3TB disk Western Digital Blue s modelovým označením WD30EZRZ – 00GXCB0. Jedná se o starší kus, vyrobený již v únoru 2017 v Thajsku, který se mi léta válí nečinně jako rezerva v šuplíku. Tento disk byl součástí přechozího srovnávacího testu v srpnu 2016, kde dosáhl vynikajících výsledků překonávajících i některé vysokootáčkové disky. V době přípravy testu jej (respektive jeho současný ekvivalent) bylo možné pořídit za částku necelých 2400 Kč.
Dokonce o stovku levněji si můžeme dopřát 4 TB úložného prostoru, pokud si vybereme z tábora modelů se šindelovým magnetickým záznamem SMR, konkrétně disk Western Digital Blue s modelovým označením WD40EZAZ – 00SF3B0. Součástí testu je zbrusu nový kus vyrobený v březnu 2021 v Thajsku, který mně zapůjčila společnost CZC.CZ.
Následující přehled technických parametrů testovaných disků jsem převzal z produktového listu modelové řady WD Blue. S technologií záznamu u disků WD Blue souvisí mimo jiné dostupná kapacita cache 64 MB u CMR a 256 MB u SMR. Výrobce také avizuje vyšší přenosovou rychlost 180 MB/s u SMR modelu oproti 147 MB/s u CMR.
Testovaný SMR disk bude oproti CMR podle parametrů mírně náročnější na spotřebu elektrické energie, s výjimkou režimu spánku. Také jeho hmotnost je citelně nižší, ovšem v tomto ohledu údaje výrobce často neodpovídají skutečnosti. Oba disky jsem tedy zvážil na digitální váze a zjistil, že 3TB CMR disk váží 636 g, zatímco 4TB disk SMR váží jen 548 g.
Hmotnost disku bývá obvykle jednou z hlavních indicií, podle níž se dá odhadnout celkový počet záznamových ploten přítomných uvnitř disku. U 3TB CMR disku lze takřka s jistotou říct, že disponuje trojicí ploten. Obvykle půjde o plotny s kapacitou 1000 GB, ale podle výsledků předchozího testování mého konkrétního modelu jsem došel k závěru, že jeho plotny zřejmě mají kapacitu 1200 GB, která zde však není v celém rozsahu využívána.
Produkce disků s odlišným počtem, nebo kapacitou ploten pod totožným modelovým označením není u Western Digital nic výjimečného. Vznikají tak výrobní série disků, které jsou osazeny plotnami, jejichž kapacita v součtu výrazně převyšuje celkově dostupnou kapacitu disku. Záznamové hlavy takových disků nevyužívají celou plochu ploten, přičemž nezajíždějí do jejich nejpomalejší sekce u vnitřního okraje. Díky tomu takto konstruovaný disk dosahuje za určitých situací nadprůměrně dobré výsledky v zápisu i čtení dat.
Když obecně mluvíme o celkové kapacitě záznamových ploten, tak ta u moderních disků není primárně omezena samotnou plotnou a její magnetickou vrstvou, ale spíše konstrukcí záznamových hlav (a z toho vyplývající šířky záznamové stopy), které výslednou kapacitu na plotny „nalajnují“. Náš testovaný 3TB disk WB Blue tedy zřejmě používá záznamové hlavy schopné na plotnu zaznamenat až 1200 GB, ale výrobce pro dosažení požadované kapacity (aby mohl disk prodávat jako 3TB model) jeho firmware upravil tak, aby záznam na každé plotně ukončil po dosažení kapacity 1000 GB. Pakliže je hustota záznamu dána šířkou záznamové stopy, a zápis dat na plotny je prováděn od jejich vnějšího okraje, tak k naplnění kapacity 1000 GB dojde dále od vnitřního okraje plotny s nejnižší obvodovou rychlostí.
Jenže jak je to v případě výrazně lehčího 4TB SMR disku? Nízká hmotnost by napovídala použití pouhých dvou záznamových ploten, ale dokázala by SMR technologie zaznamenat 2000 GB na jednu plotnu?
Pro odpověď na výše uvedené otázky je potřeba opět nahlédnout do technických specifikací výrobce, kde je u nejvyššího 6TB modelu uvedena hmotnost pouhých 640 g. Je zřejmé, že tento model nemůže mít více než 3 záznamové plotny a na ty musí nějak dostat svou celkovou kapacitu. Když to dokáže on, dokáže to i jeho menší bratr.
Dovolím si tedy tvrdit, že dnes testovaný 4TB model WD Blue s technologií záznamu SMR má k dispozici pouze dvě plotny s kapacitou 2000 GB, využitelnou ovšem právě jen s touto technologií. Odhaduji dále, že jako základ mohou být použity moderní plotny s konvenční kapacitou 1500 – 1670 GB.
Pro pořádek dodávám, že jsem si vědom i zřejmých konstrukčních odlišností pláště obou testovaných disků, kdy u SMR modelu chybí masivní výztužná žebra, která taky něco váží. Odlišné budou zřejmě i motory obou disků.
Podívejme se nyní, co nám o obou discích navíc prozradí ve své záložce „Info“ utilita HD Tune Pro 5.50. Nejzajímavější rozdíly najdeme ve dvou položkách.
První zajímavostí je, že SMR disk nepodporuje technologii „Power-up in Standby“, která slouží ke snížení spotřeby disku, kdy se disk s podporou této funkce neroztáčí ihned po spuštění napájení, ale až podle potřeby pomocí ATA příkazu. Dá se tím zabránit vysoké proudové špičce způsobené současným roztočením všech disků.
Naopak testovaný SMR disk oproti CMR podporuje funkci TRIM, známou a potřebnou zejména u disků SSD. Tato podpora je u magnetického disku vynucena právě technologií šindelového záznamu a měla by umožnit potřebné přesouvání a uklízení datových bloků s cílem zajištění rychlého zápisu následujících dat.
Oba disky jsem proklepl také testem podpory přenastavení funkce AAM (Automatic Acoustic Management) za účelem změny poměru výkonu a hlučnosti. Ani jeden z disků však nedokázal aktuální hodnotu AAM identifikovat a uživatelsky přenastavit. Ostatně tohle není žádné překvapení, neboť výrobci tuto možnost již dlouhou dobu blokují.
Jednoduchý test průměrné přístupové doby k datům na disku pomocí HD Tune skončil u CMR modelu s očekávaným výsledkem 16,8 ms. Hodnota 0,7 ms u SMR modelu napovídá, že celý test proběhl pouze v rámci jeho velké cache, nebo úzce vymezené zóny pro náhodný přístup.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
