Test disků Western Digital Blue – CMR klasika versus SMR šindel | Kapitola 7
Seznam kapitol
Přízrak SMR rozhazuje své sítě a snaží se uchvátil nezkušené zákazníky. Nabídku počítačových obchodů nenápadně zaplňují cenově výhodné modely pevných disků s technologií šindelového magnetického záznamu SMR, které se obecně netěší zrovna dobré reputaci. Máme se jim skutečně vyhýbat, nebo se již jedná o překonaný mýtus? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět ve srovnávacím testu, kde proti konvenčnímu 3TB CMR modelu WD Blue (WD30EZRZ) postavíme nejnovější 4TB SMR disk WD Blue (WD40EZAZ), nabízející vyšší kapacitu za nižší cenu.
Další nástroj utility HD Tune Pro 5.50 s názvem „Random Access“ slouží k otestování rychlosti náhodného přístupu k datům na plotnách disku. Náhodný přístup se zde testuje při zápisu nebo čtení opět na nenaformátovaném disku v celém rozsahu jeho datového prostoru. Samostatně se měří přístupová doba k datovým blokům o několika velikostech, konkrétně 512 B, 4 kB, 64 kB, 1 MB a nakonec k blokům o nahodilé velikosti. V disciplíně náhodného přístupu se na výkonu disků obecně podepíše zejména rychlost pohybu záznamových hlav, v případě zápisu také kapacita cache.
V tomto testu jsem porovnával hodnoty průměrné přístupové doby u všech přednastavených velikostí souborů zvlášť pro zápis a čtení. Měření jsem provedl 3× za sebou a mezi každým měřením jsem restartoval počítač. Do srovnávacího grafu jsem opět použil nejlepší výsledek ze všech tří měření.
SMR disk v případě zápisu vykázal nejlepší výsledky průměrné přístupové doby u datových bloků všech velikostí. U některých položek jsou rozdíly velikosti řádu, k čemuž SMR disku zčásti dopomohla větší kapacita cache. Ovšem nízké hodnoty průměrné přístupové doby u datových bloků menších velikostí budou spíše výsledkem zápisu těchto bloků do prostorově úzce vymezené zóny pro náhodný přístup s konvenčním záznamem. Tyto hodnoty jsou totiž srovnatelné s výsledky sekvenčního zápisu dat na vnější („Sequential outer“), střední („Sequential middle“) a vnitřní („Sequential inner“) části záznamových ploten, dosaženými SMR diskem v předchozí disciplíně.
Všimněte si také, že v několika případech disk SMR zaznamenal horší hodnoty maximální přístupové doby. Při porovnání s výbornou výslednou průměrnou hodnotou však dospějeme k závěru, že muselo jít jen o nahodilý propad. Při prohlížení grafů na obrázcích výše se nenechte zmýlit rozdílnou velikostí svislé osy, kdy CMR disk má maximum na 1000 ms a SMR disk na 2000 ms.
V případě testu měření rychlosti náhodného přístupu při čtení se eliminuje výhoda velké kapacity cache SMR disku a také vliv zóny pro náhodný přístup s konvenčním záznamem, takže výsledky obou testovaných disků jsou ve všech ukazatelích velmi vyrovnané.
Jak vypadá srovnání rychlosti náhodného přístupu při zápisu a čtení datových bloků o velikosti 512 B u dnešních rivalů s dříve testovanými disky, můžeme posoudit z následujících grafů. Čím menší časová hodnota, tím lépe.
Přístupová doba k blokům dat o nejmenší velikosti a následně o velikosti 4 kB je důležitým kritériem zejména u operačního systému, který by byl na disk instalován. V dnešní době však v tomto případě sáhneme spíše po SSD disku, takže nás zjištěné rozdíly ve výkonu v této souvislosti nemusí trápit.
U náhodného přístupu k blokům dat o velikosti 4 kB nelze oproti výsledkům dosaženým v předchozí disciplíně z principu očekávat žádné výrazné změny. U SMR disku při zápisu zřejmě opět úřaduje obrovská kapacita cache a zápis do zóny pro náhodný přístup s konvenčním záznamem, takže lepší vypovídající hodnotu mají výsledky dosažené během čtení.
Pro speciální technologie SMR disku nejsou žádným problémem ani bloky dat velikosti 64 kB, které slupne jako malinu. Proto bude opět dobré orientovat se spíše podle výsledků dosažených až během čtení.
V případě testu rychlosti náhodného přístupu k největším blokům dat o velikosti 1 MB se u zápisu výsledky obou rivalů o něco více přiblížily, nicméně disk SMR stále s přehledem exceluje. Karta se obrací ve prospěch CMR disku až v případě čtení, ovšem vzájemný rozdíl je minimální.
Pro praktické využití disku v pozici datového úložiště je nejvíce zajímavý test náhodného přístupu k blokům dat různé velikosti. Při zápisu již není tato disciplína pro technologie SMR disku úplně ideální, takže se ve výsledku lehce ponořil mezi ostatní dříve testované disky. Ale i tak dopadl výrazně lépe, než disk CMR, který si bere palmu vítězství zpět až v případě testu rychlosti náhodného přístupu při čtení. Při vyhodnocení této disciplíny bych se opět spíše orientoval podle výsledků čtení.
V testu náhodného přístupu k blokům dat během zápisu a čtení obvykle dominují vysokootáčkové disky určené pro použití v NAS systémech a serverech, kde je rychlý přístup k datům jedním z primárních požadavků. Indikovaný vysoký výkon SMR disku během zápisu je zde výrazně ovlivněn nejen velkou kapacitou cache, ale zjevně také zápisem do prostorově omezené zóny pro náhodný přístup s konvenčním záznamem. Testovací utilita zřejmě není připravena na technologii šindelového záznamu, takže zápis dat do zóny pro náhodný přístup nedokázala odlišit, stejně jako nedokázala zohlednit následnou nutnost úklidu těchto dat do sekce se šindelovým záznamem. Proto považuji za průkaznější výsledky dosažené během čtení.
Každopádně můžeme testování obou rivalů pomocí HD Tune Pro 5.50 ukončit se závěrem, že jsme na žádné funkční nedostatky disku s technologií SMR nenarazili, a že proti konvenčnímu CMR disku v průměru nijak nezaostává.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
