Test disků Western Digital Blue – CMR klasika versus SMR šindel | Kapitola 5
Seznam kapitol
Přízrak SMR rozhazuje své sítě a snaží se uchvátil nezkušené zákazníky. Nabídku počítačových obchodů nenápadně zaplňují cenově výhodné modely pevných disků s technologií šindelového magnetického záznamu SMR, které se obecně netěší zrovna dobré reputaci. Máme se jim skutečně vyhýbat, nebo se již jedná o překonaný mýtus? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět ve srovnávacím testu, kde proti konvenčnímu 3TB CMR modelu WD Blue (WD30EZRZ) postavíme nejnovější 4TB SMR disk WD Blue (WD40EZAZ), nabízející vyšší kapacitu za nižší cenu.
HD Tune Pro 5.50 je oblíbená utilita pro testování a získávání informací o pevném disku. Základní benchmark testuje přístupovou dobu a přenosovou rychlost disku během zápisu a čtení. Výsledky pak zobrazuje v přehledných grafech. Utilita disk testuje v celém rozsahu záznamových ploten a pomocí křivky v grafu zobrazí postupný pokles výkonu při zápisu a čtení od vnějšího okraje ploten ke vnitřnímu. Pro testování rychlosti zápisu na disk je nutné použit dosud nenaformátovaný disk.
V benchmarku jsem porovnával hodnoty průměrné přenosové rychlosti zvlášť pro zápis a čtení. Měření jsem provedl 3× za sebou a mezi každým měřením jsem restartoval počítač. Do srovnávacího obrázku jsem pak použil nejlepší výsledek ze všech tří měření.
Oba testované disky dosáhly během zápisu srovnatelnou průměrnou rychlost zapisovaných dat 136,3 MB/s u CMR a 137,4 MB/s u SMR. Křivky, demonstrující rychlost zápisu v závislosti na umístění záznamové stopy na plotnách, nevykazují žádné anomálie. SMR disk dokázal o trochu rychleji zapisovat na vnějším okraji záznamových ploten (179,6 vs 168,4 MB/s), ale naopak úměrně ztrácel v rychlosti zápisu na vnitřním okraji (75,3 vs 87,8 MB/s). Zde měl však CMR disk výhodu, že nevyužíval celou plochu záznamových ploten a nezajížděl tak do nejpomalejšího sektoru u vnitřního okraje.
Poněkud zavádějícím může být údaj o naměřené přístupové době. U CMR disku můžeme vidět pár žlutých bodů na dně grafu pod hodnotou 1 ms a zbytek většinou v pásmu 11 – 20 ms. U SMR disku se většina bodů měření soustředila pod hodnotou 1 ms, což svědčí o tom, že tato měření zřejmě skončila v 256MB cache disku, nebo v prostorově omezené zóně pro náhodný přístup. Zbývající body jsou rozptýleny v pásmu 10 – 40 ms, což znamená, že po zaplnění cache, nebo zóny pro náhodný přístup, musíme počítat i s delšími přístupovými časy, než které vykazuje v obdobném případě testovaný CMR disk.
Naměřené výsledky průměrné rychlosti zápisu jsem pro porovnání vložil do společného grafu s dříve testovanými disky. CMR disk má zde barvu zelenou, SMR disk barvu oranžovou. Sytější modrou jsem označil předchozí výsledky totožného 3TB CMR disku WD Blue, dosažené během našeho testu v srpnu 2016.
Po přetažení posuvníku na pravou stranu se zobrazí procentuální porovnání výsledků všech disků, kde hodnota 100 % náleží dnes testovanému 4TB SMR disku WD Blue.
Také v disciplíně čtení dat vykázal SMR disk mírnou převahu, když dosáhl průměrné rychlosti 141,8 MB/s, oproti rychlosti 139 MB/s naměřené u CMR disku. SMR disk opět vykazuje o trochu rychlejší čtení na vnějším okraji záznamových ploten (183,2 vs 171,4 MB/s) a naopak úměrně ztrácí v rychlosti čtení na vnitřním okraji (77,7 vs 92,3 MB/s).
Jinak docela plynulá křivka, demonstrující rychlost čtení, vykazuje u SMR disku citelný propad na hodnotě 2700 GB, což odpovídá dosažení úrovně 67,5 % kapacity disku. Tento propad jsem na zcela totožném místě zaznamenal u všech měření rychlosti čtení, dokonce i při jednom testu rychlosti zápisu. O příčině propadu můžeme jen spekulovat, ale je jisté, že vychází z konstrukce disku a způsobu využití jeho ploten. Je docela možné, že skutečnou hodnotou propadu je 2666 GB, což přesně odpovídá 2/3 kapacitě disku. Na tomto místě se zřejmě čtecí hlava krátce přesunula pro data na jiné místo ploten, aby se hned vrátila zpět a pokračovala v plynulém postupu k vnitřnímu okraji ploten.
Jako vysvětlení se nabízí možnost, že na tomto místě ploten se nachází zóna pro náhodný přístup s konvenčním záznamem, kterou čtecí hlava přeskakovala.
Napadá mě v této souvislosti ještě myšlenka, že místo propadu může mít nějakou spojitost s konstrukční kapacitou záznamových ploten, které jsou v disku osazeny. Technologie SMR umožňuje teoreticky navýšení kapacity ploten o 50 %, což by mohl být i tento případ, kdy výchozí kapacita dvojice ploten (daná zejména velikostí záznamové hlavy) při konvenčním záznamu 2666 GB je pomocí technologie SMR navýšena o 50 % na výsledných 4000 GB. V takovém případě by SMR disk využíval záznamové plotny odpovídající konvenčnímu zápisu 1,33 TB, které se v počtu tří kusů používají u 4TB CMR disku WD Blue. Pomocí SMR technologie by pak disk dokázal takovou plotnu naplnit na výslednou kapacitu 2 TB. Berte však tuto myšlenku jen jako velmi optimistickou spekulaci pro případnou další diskuzi, které chybí potřebný důkaz.
Také v případě disciplíny rychlosti čtení si můžeme naměřené výsledky v následujícím grafu porovnat s ostatními disky, které prošly našim testováním v minulosti.
Z obou grafů jasně vyplývá, že dnes testované disky WD Blue svou průměrnou přenosovou rychlostí v syntetickém benchmarku překonávají všechny dosud testované nízkootáčkové disky. Přitom zachovanou konzistenci testovací metodiky dosvědčují dříve naměřené výsledky 3TB modelu WD Blue. SMR model v této disciplíně dosáhl oproti CMR modelu lepšího průměrného výsledku také proto, že jeho stopy, zapisované šindelovým způsobem, jsou navzájem více nahuštěny, takže záznamové hlavy se do sektorů s nižší obvodovou rychlostí noří pomaleji.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
