Články na téma cenzura

„Problémový obsah“ je pojem, který pro každého znamená něco jiného. Pro někoho to je obsah pro dospělé, pro dalšího je to diskuse o neexistenci Boha, debaty o tom, že nosit roušky za covidu byla kravina nebo politické řeči, které se nehodí do krámu. Všechny, které „problémový obsah“ rozčiluje, spojuje jedno: Snaha ho zakázat.

YouTube nedávno oznámil, že odstraní zobrazovaní disliků u všech videí – a tím nepříjemně překvapil prakticky všechny tvůrce, většinu diváků, a dokonce i bývalé zakladatelé platformy, jako je Jawed Karim. A všichni jim říkají, jaká je to blbost.

Když digitální šrouby utahuje Čína, je to fuj a zpátečnické. Totalitní manýry nám ale probublávají i sem, přelepené líbivými nálepkami a hesly. A to je varovné a opravdu děsivé.

Dnes je na svobodu slova expert každý. Svoboda slova je omezená, namítají jedni. Hlavní je nikoho neurazit. Policie České republiky vyjmenovává rozsáhlý seznam paragrafů, které lze porušit pouhým komentáře. „Máme svobodu projevu, ne po projevu,“ vtipkují jiní. Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší.

O cenzuře na internetu mluvím často, protože roky cítím, jak se stále více utahuje smyčka kolem svobody slova. Ti, kteří vidí tento problém stejně, mají nyní unikátní šanci ozvat se – a dát politikům vědět, že nám to vadí. Řada našich známých osobností založila petici Stop cenzuře, aby politiky upozornili, že cenzura na internetu ohrožuje svobodu slova.

Žijeme v zajímavých časech: Máme přístup k tak obrovskému množství informací jako nikdy, na horizontu se ale zvedá stín monstra cenzury profesionální, amatérské i strojové. Tahle úvaha bude dosti triggerující, takže pokud patříte mezi trvale rozechvělé, chvějte se raději jinam.

Pravděpodobně se všichni shodneme na tom, že to úplně nejhorší, co můžeme AI naučit, je zabíjení lidí. Hned za ní je ale ta druhá nejhorší věc, kterou AI učíme už teď – a opravdu bychom to dělat neměli. Jde o to, jak umlčovat lidi – jde o cenzuru.

Občas se mě lidé ptají, jestli si opravdu vážně myslím, že svoboda slova má být absolutní. Ano. Absolutní svoboda slova přináší řadu problémů – ale cenzura je z dlouhodobého hlediska mnohonásobně horší. Ve čtvrtek 27. února jsem byl pozván do pořadu „Máte slovo“, kde se měla probírat kontroverze kolem knihy „Jedovatá houba“.

Řada lidí se rozhodla vyvrátit hoax o tom, že existují neosoby, tedy osoby, jejichž jméno se nesmí vyslovit, aby se vám nestalo něco hrozného. Marně ale budete psát jméno „Voldemort“, to nefunguje. Naopak funguje jméno „Tommy Robinson“, za který vám Facebook smaže příspěvek, případně rovnou i účet

Základním prvkem magie je mantra, neustále opakovaná fráze, která slouží k tomu, aby vedla k požadovanému magickému účinku. Překvapivě to samé se používá i v marketingu a v politickém marketingu. Rádi posloucháme mantry – a neuvědomujeme si, že často vedou ke zcela opačným výsledkům.

Když sociální sítě začaly s tažením za „příjemné a bezpečné prostředí pro všechny“, dozvěděli se ti, kteří to kritizovali, že „jsou to soukromé společnosti a když se vám jejich politika nelíbí, máte si založit vlastní web“. A víte co? Policie teď dostala pravomoc vypnout jakýkoliv web. Na devadesát dní, a to jen na základě uvážení příslušníka. Jako fakt.

Poslední měsíc je pro IT dosti temný. Evropa se usnesla, že nejenže bude vydělávat na únicích dat, ale také že vnutí „kabelovkám“ evropský obsah. Nový Zéland považuje za přiměřené odemykat celníkům svá zařízení, Austrálie chce nabourat kryptografii a v Americe se chystá soud s Kalifornií, protože si prosadila vlastní síťovou neutralitu.

Klasická média si skrz klasické politiky prolobovala do EDSM problematické klauzule 11 a 13 – a myslí si, že je spasí, že se za informace bude zase platit a že budeme muset chodit na rozumy zase jenom k nim. Ve skutečnosti to nejen nezachrání tradiční média, ale všem nám vezmou pořádný kus svobody.

Bůh je mi svědkem, že nejsem fanouškem Fatty Pillowa a už vůbec ne dopadu jeho sprostohumoru na mládež. Vulgaritu nepovažuji za vtipnou a vždy jsem ji považoval hlavně za nástroj, jak se prorvat dopředu mezi podobnými tvůrci na YouTube. To, co ale teď dělá sám YouTube, je ale mnohem, mnohem horší.

Když jsme se před lety postavili proti ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), zdálo se, že se nám podařilo zažehnat digitální temnotu. Takhle to ale nefunguje, ti, kteří s návrhem přišli, se po čase vracejí s návrhem EDSM, který je označován jako „o 60 % více ACTA než bylo ACTA“. A tento návrh přichází, jako obvykle, v naprostém mediálním tichu.

GDPR (General Data Protection Regulation) nám často vysvětlují jen jako banální věc, dobrou věc, věc sloužící k ochraně osobních údajů. To je v době, kdy si s daty dělal, kdo chtěl, co chtěl a masivní úniky byly na každodenním v pořádku, celkem pochopitelné. Problém s GDPR je v něčem jiném: V tom, že tiše zavádí do internetu digitální státní hranice

V Londýně proběhl další islamistický útok – a přišlo další volání politiků po regulaci internetu – líhně extrémistů, teroristů a vůbec kořenu všeho zla. Lidi si tam píšou co chtějí, čtou si co chtějí, nahrávají a dívají se na co chtějí – a to je podle řady politiků právě jádro problému. Neuvědomují si, jaké lekce nám o cenzuře, propagandě a svobodě slova dalo 20. století.

YouTube má problém. Na jedné straně nechal vzniknout velkému množství youtubovských hvězd díky tomu, že je nijak nereguloval a platil je z reklamy, kterou nezřídka youtubeři sami pomlouvali. Na druhou stranu se zadavatelům reklamy přestává líbit, že se jejich reklamy objevují vedle obsahu, se kterým nesouhlasí.

V době, kdy soudruh Babiš pod ochranou Strany zahajoval svoji zářnou kariéru, jsme se zbavili vedoucí úlohy komunistů a věřili, že se cenzury zbavíme jednou a provždy. Dnes se nám díky němu – pochopitelně jen s těmi nejbohulibějšími úmysly – cenzura vrací, přestože před ní osobnosti českého internetu varují.

Vzestup islámského terorismu narušil představy většiny Evropanů o tom, že nás čeká poklidná, i když poněkud nudná cesta k zářivé budoucnosti. Solární elektrárny, wifi zdarma, bezbariérové parky, sociální jistoty a poklidný odpočinek v péči sociálního státu, to vše z vidiny naší budoucnosti pozvolna mizí. A rovněž tak mizí i naše svobody.