Články na téma úvaha (strana 6 z 6)

Konec roku se blíží a za pár dní na dveře zaklepe kulatý letopočet 2010. Na konci roku se spíše hodí předešlý rok zpětně hodnotit, sečíst úspěchy a neúspěchy. My si ale bilanci roku 2009 necháme na pozdější, tradiční článek. V tom dnešním se podíváme na budoucnost IT technologií a novinky jež náš příští rok s velkou pravděpodobností čekají.

Když jsem jako malé děcko pročítal časopisy pro nejmenší, často jsem pomáhal v bludišti najít myšce cestu ke kusu sýra a nebo určit, za jaké klubíčko zatahá kočička. Netušil jsem přitom, jak neskutečně praktickému výcviku se právě věnuji. Byl to jednoduchý dvourozměrný rébus, který mě měl připravit na nikdy nekončící bitvu s kabely!

Zkáza počítačových komponent je běžnou částí jejich životního cyklu. Nějakých pět procent mašinek ročně chcípne tak řečeno z přirozených příčin. Existují ale skupiny lidí, kteří mají neobyčejný talent pro ničení elektroniky. Některé příčiny jsou pochopitelné – všelijaké laborování a hackování, jindy jde o záležitosti vyloženě bizarní a občas i záhadné.

Na diskuzních fórech všech technických webů se v poslední době vedou vášnivé diskuze a spory o tom, jak moc je vlastně hardwarově akcelerovaná fyzika PhysX přínosem pro hráče a nebo naopak jsou přidané efekty zbytečné. Aktuální situace je díky jednostranné podpoře PhysX celkem nepříjemná pro majitele ATI, bude to v časem lepší?

S každým dalším rokem, kdy se objevují nové a úžasné digitální hračky, si kladu otázku: Co je pro vývoj počítačových technologií vlastně důležitější? „Velké“ technologie – procesory, grafické čipy, paměti či celé platformy – a nebo právě tyhle malé a často podivné gadgety, které okupují naše kapsy? Odpovědět není vůbec jednoduchá.

Na konferenci GPU Technology Conference jsme měli možnost vyzpovídat Tonyho Tamasiho a Ashutoshe Rege, kteří jsou zodpovědní za program pro podporu vývojářů TWIMTBP a optimalizaci her pro grafické karty NVIDIA. Jak oni vidí celý problém?

Mezi různými skeptickými kafemlejnky, přinášející další a další apokalyptické zvěsti o hrůzách časů budoucích, mě zaujal zvláště ten, jak technika umořuje lidskou tvořivost a díky ní jde obecně kultura do kopru. Kdysi, když si chtělo děcko osvěžit trudné odpoledne hudbou, vzalo si nožík, uřízlo vrbový proutek a vyklepalo si z něj píšťalku.

Pokud bych měl jmenovat jediný zásadní rozdíl klasických médií oproti internetovým, vyzdvihl bych patrně interaktivitu. Čtenáři nejsou pasivní, mohou komentovat, diskutovat, ponižovat autora, opravovat ho, uvádět zcestné informace - zkrátka a dobře nechají pisálkům vše vyžrat. To u klasických médií moc nehrozí. Pojďme se těm diskuzím podívat pod pokličku.

V osmdesátých letech jsme tu měli mnoho platforem, které mezi sebou intenzivně bojovaly o dominanci. Příkladem může být dlouhá a intenzivní tahanice mezi Atari a Commodore, která začala v podstatě už na konci sedmdesátých let a táhla se téměř až do poloviny let devadesátých. Kde jsou dnes? A kolik dalších platforem od té doby svádělo své epické bitvy?

Jedno přísloví říká, že jen bohatý člověk si může dovolit kupovat levné věci. V praxi se mi to ověřilo mnohokrát, počínaje botami a výpočetní technikou konče. Levné věci se vyplatí kupovat obvykle v případě, že funkčnost potřebujete teď hned a nevadí vám, že se to rozsype brzy a nebo že to funguje tak trochu divně. Každopádně toho budete většinou nakonec litovat.

Máte ještě někde v koutě starý počítač nebo notebook a nevíte co s ním? Jeho výkon už dneska nestojí nejspíš za nic, upgrade v podstatě nepřipadá v úvahu, ale přitom zase pořád ještě funguje. Možná se to nezdá, ale dědeček ještě nemusí rovnou do šrotu. Úvaha o tom, jak relativní je výpočetní výkon počítačů.

Když jsem před nedávnem zjistil, že s definitivní platností mizí z trhu diskety (třiapůlky tu s námi byly víceméně beze změn 25 let!), pocítil jsem trochu lítost. 3,5" disketa mě přece jenom doprovázela pěkný kus života, přinesla nám spoustu zábavných her a vlastně byla symbolem celé šestnáctibitové éry. A navíc vypadala tak nadčasově a tak nezničitelně. A kde je teď?

Pár postřehů a domněnek o tom, jaká úskalí a rizika nese občas novinařina zaměřená na počítačový hardware. Možná se budete divit, ale ono to vážně není procházka růžovým sadem na které vám do klína padají samply testovaných produktů. Dokonce ani PR manažeři si vás nehýčkají v luxusních restauracích nebo na záoceánských cestách tak často, jak se asi běžnému čtenáři může zdát...

Design je ošidná věc. Přestože příručky říkají, že design představuje hraniční kumšt mezi funkcionalitou a formou, mnohokrát převládá čistě podoba nad jakoukoliv praktičností. Což o to, někdy ono pokoukání stačí, třebas takové umělecké objekty a ty jiné věci, u nich praktický účel nehledáme. Ale co počítače?

O nadcházejícím operačním systému od Microsoftu už si štěbetají vrabci na střeše velice dlouho, warezové buildy dávno zaplavily internet a objevila se i veřejná betaverze. Představovat novinky by bylo nošením dříví do lesa, koneckonců nedávno jsme vám přinesli i poněkud netradiční preview. Pokusme se tedy o ještě jeden pohled na Windows 7, a zkusme si trochu zaspekulovat.

Nemám rád limity. Nebo, celou větou - nemám rád omezení žádného druhu, počínající nutností nosit do určité společnosti určitý ohoz a konče jakýmkoliv omezením svobody slova. V počítačovém světě je ale možné vše, co budete jenom chtít, ne-liž pravda? Přesto právě průmysl komputerový, jeden z nejkreativnějších, nejprogresivnějších a nejsvobodomyslnějších, je plný limitů a všech možných typů omezení.

Téměř denně sedím deset až dvanáct hodin u počítače a pracuji. Mám v něm výkonnou grafickou kartu NVIDIA GTX 280, rychlý quadcore procesor a hromadu RAM, ale přesto na něm nehraji hry. Pokud chci relaxovat, pouštím si zásadně Xbox 360.

Když se před nějakou dobou objevil na Technetu test, v němž lepá děva ničila televizory, bylo velké pozdvižení: Tohle že se týká hardware? Co je to za test? Žena ničí nabušené televize - to je jako ty šílené emerické telepořady "Chicks'n'Guns", obracející se na nejnižší pudy chlapů, konzumujících u telky pivo z plechovek a civících na ženské v bikinách, jak pálí kratší či delší salvy z kvérů. Jak declassé!

Nemůžu se zbavit dojmu, že moderní počítače mají spíše spotřební kvalitu. To není urážka, pouze pozorování. Přestože se nám někteří autoři scifi pokouší vsugerovat myšlenku, že takový počítač jest odolnější organismu biologického (kupříkladu ve Stroji času), v praxi mašinka bude fungovat tak pět, deset let - pokud se k ní chováte opravdu slušně.

Wikipedia dnes patří mezi nejnavštěvovanější internetové stránky na světě. Během pouhých sedmi let se stala nedocenitelným zdrojem poznání pro lidi z celého světa. Google jí hodá konkurovat se svým novým systém Knol. O co půjde a v čem se oba systém liší? A čím je dnes vlastně Wikipedie?

Patří k dobrému bontonu technologických skeptiků vyhrožovat všelijakými selháními a katastrofami - obří kolidery zničí svět černou dírou, řídící počítače si zahrají na ostro Command & Conquer s dálkově řízenými vojenskými roboletadly a nebo se váš domácí univerzální mixér propracuje k vlastnímu vědomí a veden destrukčně nihilistickou filozofií Will It Blend?, kterou objevil na netu, vám rozmixuje ruku v momentě, kdy se z něj pokusíte vyčistit zbytky karotky.