Články od uživatele Pavel Tronner

Tandy 1000HX nabízelo kompatibilitu s PC a bylo velmi velkou konkurencí pro Atari i Commodore. Ukážeme si, co to umělo i jak si na něm jde zahrát.

Chceme-li si dnes koupit notebook, můžeme si vybrat mezi spoustou počítačů s různými parametry, nicméně ve skutečnosti jsou jejich rozdíly minimální a práce s nimi identická.

Amiga a firma Commodore patří již do historie, mohli jsme se však dočkat více strojů od této legendární značky? Poodhalíme největší chyby a případná řešení.

Každý příběh má svůj konec. Někdy jsme rádi, že už to máme za sebou, jindy litujeme, že není možné pokračovat. I příběh Amigy má svůj konec a navzdory nadějím jejích fanoušků k žádnému dalšímu pokračování, jak je u úspěšných příběhů časté, už bohužel nedošlo. Poslední roky firmy přinesly její nejlepší počítače, ovšem také pád, protože navzdory nesporné kvalitě už technologie začala zaostávat za konkurencí.

Historie Amigy je plná kontroverzních rozhodnutí o vývoji nebo o ukončení výroby počítačů, v jednu dobu firmu zachraňoval management z IBM.

Dvě nedávná vyprávění o historii Amigy a Commodore byla poněkud tristní. V podstatě byla takovým soupisem neúspěchů. Bohužel, Commodore už se v té době, kterou popisujeme, vydal na nezadržitelnou cestu dolů. Naštěstí nebylo vše jen špatné, v tom stále houstnoucím šeru probleskovaly paprsky naděje. Dnes si povíme o nich a o tom, jak firma vyřešila otázku, kudy se ubírat dál.

Vyprávěli jsme si, jak se Commodore pustil do mnoha slepých uliček, aby po dlouhé a usilovné snaze experimentálně zjistil, že jsou opravdu slepé. Nic proti tomu. Jen kdyby takové poznání nebylo zatraceně drahé. Do dnešního příběhu jsme si nechali historii vývoje slepé uličky, která patřila k těm nejdražším a nejdelším vůbec. Přitom šlo na první pohled o výtečný nápad.

Minule jsme si povídali o tom, jak se Commodore ocitl na absolutním vrcholu. Firma prodávala miliony počítačů, od laciného herního stroje C64, přes sofistikovaný herní stroj nové generace A500 po profesionální rozšiřitelnou A2000. Zdálo se, že Commodore nemůže nic zastavit. Firma vydělávala obrovské peníze, ovšem ve skutečnosti stála před zcela zásadní otázkou, na kterou její management neuměl odpovědět. Kudy se ubírat dál?

Minule jsme si vyprávěli, jak Commodore sice s velkou slávou zakoupil firmu Amiga a choval se velkopansky jako bohatý ženich, aby následně vyšlo najevo, že spíš připomíná chudého sňatkového podvodníka. Rok 1985 znamenal pro firmu krizi, při níž byl krach nebezpečně blízko. Amigy se to, naštěstí, dotklo relativně minimálně, takže se ji podařilo dokončit včas, i když za cenu některých nedokonalostí. Bohužel, Amiga 1000 byla drahá a nešla příliš na odbyt. Bylo třeba přijít s něčím, co platformu na trhu prosadí.

Vyprávěli jsme si, jak mezi firmami Commodore a Atari vzniklo velké nepřátelství. Jejich vůdci se svorně nenáviděli a chtěli jeden druhého zničit. V minulých stoletích by se vyzvali na souboj a došlo by na kordy či pistole. Dvacáté století bylo v tomto přeci jen civilizovanější, takže pohana měla být smyta nikoliv krví, ale vývojem počítače.

Vyprávěli jsme si o začátku historie legendární platformy Amiga. V příběhu, který trošku připomíná pohádku, jsme dospěli až do chvíle, kdy se objevil Velký Nepřítel. Něco takového zná každá pohádka, žádný dobrý příběh se bez zloducha neobejde. No a příběh Amigy, ten rozhodně patří k dobrým příběhům. Proto má i fakt skvělého zloducha.

Na předposledním Bytefestu jsem měl příležitost přednést přednášku o historii Amigy, což bylo téma pro mne velmi blízké. Chtěl jsem ovšem toto téma pojmout poněkud méně standardně, než jak je obvykle zrození Amigy vykládáno.

C64 je jedinou osmibitovou platformou, pro níž existují i hry z mnohem výkonnější počítačů vícebitové éry. A nové hry pro něj vznikají dodnes. Podíváme se, jaké dnes máte možnosti v případě, že budete chtít zavzpomínat a zahrát si je znovu, nebo je vyzkoušet vůbec poprvé.

Byly doby, kdy každý nenosil po kapsách minipočítač v podobě smartphonu. Když jsem si pořizoval PDA Compaq iPAQ 3970, měl jsem přesnou představu o tom, co na něm budu dělat. Realita mě vyvedla z omylu. A nakonec nejlépe posloužil jinak, než jsem zamýšlel já i jeho autoři.

Minule jsme si vyprávěli příběh vzniku nejslavnějšího herního počítače Commodore 64. Článek byl příliš dlouhý na to, abychom k němu dodali to, co je s C64 nerozlučně spjato. Jaké na něm vlastně byly hry? Jak se na něm hrálo? A jak na nás dnes tehdejší hry působí?

Ohromující schopnosti a 64 kB RAM za neskutečnou cenu. Když se jeden z nejslavnějších osmibitových herních počítačů dostal v roce 1982 do prodeje, konkurentům pořádně zatopil. Díky obrovské popularitě se Commodore 64 vyráběl až do roku 1994, kdy se ještě statečně držel i vedle mnohem vyspělejších strojů.

Když na jedné z mnoha porad firmy Commodore její zakladatel Jack Tramiel apeloval, aby se firma postavila Japoncům a dokázala s nimi soupeřit ve výrobě levných počítačů, netušil, že tento krok bude znamenat vznik nejprodávanějšího počítače všech dob. Počítače, který jako jeden z prvních byl primárně určen pro hraní her.

První počítač, jehož se prodalo milion kusů. Commodore VIC-20 zahájil svou pouť po Spojených Státech před Vánoci 1981. Za nízkou cenu nabízel uživatelům víc než soudobé herní konzole a díky podpoře programátorů ze strany Commodore se této platformě začala věnovat i spousta vývojářů.

Jaký je nejslavnější mikropočítač, který už od kolébky byl určen pro hraní her? Každý pamětník 80. a 90. let odpoví jednoznačně – Commodore C64. Cesta k němu ale nebyla přímočará i zcela jasná a vedla přes dnes již pomalu zapomenutý první barevný počítač této firmy, který znamenal opravdový průlom v dostatečně nízké ceně, aby si jej mohl koupit opravdu každý. První počítač, jehož se prodalo milion kusů.

Commodore Amiga představuje jednu z vrcholných platforem nostalgického hraní starých her. Je to zároveň jedna z mála platforem, kde ony desetiletí staré herní pecky mají alespoň nějakou šanci zaujmout mladou generaci.

Už když sir Clive (pravda, v té době ještě neměl zmíněný titul) představoval své ZX Spectrum, tedy nejlacinější počítač s barevnou grafikou na trhu, zmínil se na této velkolepé akci, že jeho firma pracuje na novém cenově dostupném datovém médiu, které bude v dohledné době pro ZX Spectrum k dispozici. To samozřejmě vedlo k rozsáhlým spekulacím, co za diskový systém asi Sinclair vyvíjí, jakkoliv velký šéf sám se o discích nezmínil.

Když vloni zemřel Sir Clive Sinclair, objevila se spousta chvalozpěvů a nekrologů, které široké veřejnosti připomínaly zásluhy tohoto pionýra mikropočítačové revoluce, díky němuž se v osmdesátých létech mnozí dnešní padesátníci stali programátory či alespoň zasvěcenými uživateli počítačů.

Vymyslet moderní počítač, to je sice dřina a vyžaduje to spoustu nadání, ale zdaleka to nestačí. Inženýři si zkrátka musí připustit, že i ti další – tedy obchodníci, manažeři, designéři či reklamní odborníci – jsou holt třeba, i když mnohdy technice vůbec nerozumí. Bez nich se dá jen těžko dostat do povědomí širší veřejnosti a uspět.

Historie zná mnoho herních konzolí a jejich soubojů. Můžeme být fanoušky Playstation, nebo XBoxu, ale na začátku celé éry konzolí existovala jedna, která se stala přímo jejich symbolem. Ne, nebyla první, ale byla jednoznačně nejslavnější a vyráběla se po 14 let. Minimálně svou neuvěřitelnou životností může směle konkurovat svým nástupcům.