3DMark — rozbor technologií a test grafik i procesorů
Seznam kapitol
3DMarky jsou nejlepšími „neherními“ testy herních počítačů. Nejnovější verze by se ráda prosadila i jinde, obsahuje proto multiplatformní testy pro Windows, Android a iOS současně. Na výkonné herní sestavy se ale samozřejmě nezapomnělo, test Fire Strike podporuje nejmodernější efekty DirectX 11 a v nastavení Extreme vypadá úchvatně.
screenshot z testu Mother Nature v 3DMarku 2003
Když se řekne benchmark grafických karet, vybaví se každému hráči počítačových her a současně fandovi jejich grafiky a technologií série programů 3DMark. První verze pojmenované 3DMark 99 jsme se dočkali už na konci roku 1998. Program tehdy využíval ranou verzi enginu MAX-FX, který byl později použit u hry Max Payne a na poměry doby svého vydání měl benchmark špičkovou kvalitu grafiky. To ostatně platí i pro drtivou většinu všech později vydaných verzí. Téměř legendárním se například stal test Mother Nature z 3DMarku 2003.
screenshot z testu Jane Nash v 3DMarku Vantage
S příchodem verze Vantage v roce 2008 se populární benchmark dostal do krize. Testy ke svému běhu vyžadovaly kvůli podpoře rozhraní DirectX 10 už tehdy velmi nepopulární Windows Vista a především vizuální kvalita grafiky ani zdaleka neodpovídala velkým očekáváním. V mnoha ohledech byl dokonce 3DMark Vantage dle řady uživatelů horší než o dva roky starší 3DMark 2006. Třeba zpracování postav a především obličejů bylo v testu Jane Nash skutečně velmi bídné.
Vývojáři 3DMarku ze společnosti Futuremark se také dočkali řady obvinění z podjatosti a výrazného navyšování skóre u karet nVidia GeForce. Testy procesoru postavené na fyzikálním enginu PhysX totiž bylo možné akcelerovat přes grafické karty GeForce, díky čemuž měly tyto karty o desítky procent vyšší výsledné skóre než podobně výkonné konkurenční karty AMD Radeon. Obvinění však nebyla na místě. Futuremark o použití enginu PhysX ve svém benchmark rozhodl ještě v dobách, kdy šlo o technologii vlastněnou původní společností Ageia, a krátce po vypuknutí problémů zakázal validaci takto „vylepšených“ výsledků při dosahování rekordů.
screenshot z kombinovaného testu v 3DMarku 11
Zatím posledním vydaným benchmarkem byl 3DMark 11. Vyšel před dvěma roky, zaměřen byl na podporu rozhraní DirectX 11 a vrátil populární benchmark zpět mezi elitu (byť takové popularity, jakou měl na přelomu tisíciletí a v prvních letech po roce 2000 už 3DMark pravděpodobně nikdy nedosáhne). Program obsahoval dvě různé scény pro měření výkonu při vykreslování počítačové grafiky (scény Deep See a High Temple), jednu scénu pro měření výkonu při výpočtu fyziky (v zásadě test procesoru, počítání destrukce pomocí enginu Bullet) a kombinovaný test měřící výkon při výpočtu grafiky i fyziky. Více informací o 3DMarku 11 se můžete dočíst v jeho tehdejším rozboru.
Zatímco původní 3DMarky byly určené především pro měření výkonu výkonných herních počítačů a silných grafických karet, u posledních dvou verzí 3DMark Vantage a 11 je dobře patrná snaha prosadit se také ve u slabších sestav. Testy v těchto benchmarcích je totiž možné pouštět v několika různých režimech, které se liší rozlišením a především nastavením detailů. U 3DMarku Vantage šlo o režimy Entry, Performance, High a Extreme, u novějšího 3DMarku 11 pak Entry, Performance a Extreme. Ačkoliv neznám přesné údaje, domnívám se, že se tento záměr zatím Futuremarku příliš nedaří. Přesto to společnost nevzdává a nový 3DMark přináší nejvíce změn od vydání své první verze téměř před patnácti lety.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
