Články na téma Multimédia (strana 3 z 51)

Současné zelené hnutí, vedoucí nás k „plně udržitelné budoucnosti“, bude sotva udržitelné i za normálních okolností. Bohužel stačí jedna carringtonovská událost, aby uvrhla elektrifikovanou utopii do madmaxovského pekla: A ty opravdu velké podle biologických záznamů nastávají průměrně jednou za dvě stě let, přesněji řečeno za poslední milénium nás postihly alespoň šestkrát.

Dnešní modely, jako je GPT-4, patří mezi moderované, tedy ty, které se učí na vybraných datasetech – a v druhém kroku se ještě navíc vyhodnocují lidmi, aby se nám jejich výstupy líbily víc. Panují velké obavy o to, co se stane, když se AI dostane k neomezeným znalostem, ze kterých si sama může vyvodit všelicos.

Zatímco před rokem měli z kreativní AI umělci většinou jen prču, nové verze jsou tak dobré, že přinesly údiv, pak šok a hněv – a nyní začíná otevřená válka, protože si uvědomili, že většinu z nich generativní AI dokáže plně nahradit.

Inteligence je zatracený koncept, u něhož zmatení souvisí s utilitární potřebou nějak ji měřit. Inteligencí je přitom celá řada kvalitativně odlišných typů, z nichž některé jsou obvyklejší a pochopitelnější a jiné naopak naprosto exotické.

Před několika dny jsme se dozvěděli, že ChatGPT složila úspěšně test na Minnesota University Law School. Test s více než stovkou otázek zvládla sice jen průměrně, ale podle Microsoftu je jen otázkou času, než zvládne i MBA.

Temným lesem obchází nemilosrdný vrah – a likviduje jedno povolání po druhém. Jmenuje se umělá inteligence a nezná milosrdenství. Někdo věří, že nedojde až k němu, další se na jeho příchod těší a slibují si, že se budou mít lépe, svobodněji a kreativněji.

Po třiceti letech nekonání v energetice přichází ti samí politici, kteří můžou za současnou krizi – a tvrdí, že nás spasí. Já si myslím že nás nespasí, protože jen opakují ty samé chyby, které před dvaceti lety dělal Enron v Kalifornii. Těšíte se na blackouty?

Když se bavíme o AI, typicky nás zajímají otázky umělé inteligence. Samotná inteligence ale určitě nevede ke zcela inovativním řešením, na to potřebujeme něco dalšího – kreativitu. Ta se ale špatně popisuje a není vlastně jasné, co to přesně znamená.

Dnešek věnuji drobné, banální úvaze o naprosto běžné věci: Všimli jste si, jak se elektronika stále zmenšuje? Dělá to pořád, dělá to běžně – a pokud nezačnete vzpomínat, vlastně vám to přijde úplně normální.

Kdo od začátku návrhu nemyslí na monetizaci, je zk...rvený idiot – tak nám to vysvětlil John Riccitello, bývalý šéf Electronic Arts a současný CEO Unity. Svá slova později mírnil, což ale neznamená, že dnes myšlenka monetizace za každou cenu neovládá myšlení mnoha výrobců a vývojářů.

O tom, kdo vynalezl falešné zprávy neboli fake news, se vede spor mezi Donaldem Trumpem, BuzzFeedem a organizací First Draft. Předtím všichni říkali jen pravdu, zvláště významné osoby a politici. Ne, dělám si srandu, lže se od nepaměti – a ve velkém rozsahu!

Nedávno jsme se dozvěděli, že Google vyhodil inženýra, který prohlásil, že jejich umělá inteligence LaMDA (Language Model for Dialog Applications) získala vědomí. Spiknutí? No, se strojovým vědomím je to poněkud složitější.

Apple oznámil, že už neuvede žádné nové iPody. Prostě se doprodají ty ještě vyrobené a bude to konec. Je to konec jedné éry, i když asi jenom málokdo by mohl tvrdit, že to je konec nečekaný.

Myslím, že nejsem zdaleka jediný recenzent, který někdy přehodnotil názor na to, co recenzoval dřív. Některé věci mají skryté kvality anebo nekvality, na které přijdete až po letech. A na ty za omezený čas prostě nepřijdete.

Před nedávnem mě oslovil Vašek Vlček – a přeposlal mi úvahu Status Quo is No Mo z HardOCP. Ta se skládá ze dvou částí, z nichž zajímavější mi přišla ta druhá: Vize, či spíše obava, že hardwarové recenze už nikoho nezajímají.

Kritická cesta je pojem z projektového managementu, který označuje nejdelší sekvenci kroků, které se musí splnit, aby byl projekt úspěšně zakončen. Něco se vám zasekne na kritické cestě – zasekne se úplně všechno. A v poslední době se toho zasekává nějak moc.

Projekt Apollo je považován za ohromný technologický úspěch Američanů. Čím více ho ale studujete, tím odvážnější a šílenější vám začne připadat: Je to úplně na hlavu. A velmi dobře to vysvětluje, proč jsme s létáním na Měsíc přestali!

Inu, jak pro koho. Každý má jiné preference a zájmy a nepochybně budu v komentářích proklet, počastován nevhodnými přívlastky a exkomunikován. Doporučení, co sledovat, je tak trochu nesmyslné, každý sleduje to, co chce. Ale třeba se trefím do zájmů několika čtenářů a najdou zde něco zajímavého.

Po mnoha letech s naší starou dobrou Joomlou, která poháněla web od prehistorických dob a s mírnými úpravami plus lehkými upgrady nám vydržela až dodnes, tu máme konečně nový design. A nový web. A nový redakční systém. Všechno bude nové, krásné a lepší! Pomozte nám to otestovat.

To, že jsme se od roku 1903, kdy se bratři Wrightové odlepili od země poprvé motorovým letem, dostali za šestašedesát let na Měsíc, je technologický zázrak. Ještě možná větší zázrak je, že jsme se za dvacet pět let od reléových počítačů dostali ke kompaktní mašině s realtimovým OS, která bezpečně fungovala za všech podmínek!

Ne, nenene: Koprocesory nevymřely, jenom se zmenšily a staly se pouhým funkčním blokem v moderních procesorech. A ty se postupně mění vlastně v celý počítač – a zdá se, že tento trend bude neustále pokračovat.

Vzdělávání vypadá jednoduše: Základní škola, střední a odborné školy, academia. S vyšším stupněm rostou nároky i množství učiva. Přesto na sebe neustále naráží různé koncepce: Jeden tvrdí, že dvě třetiny populace musí mít vysokou, další se toho stavu děsí. A koncepce se znovu a znovu mění. Proč?