Články od uživatele Michal Rybka (strana 27 z 30)

Když Microsoft připravoval úžasné, tajemné a překvapující oznámení, čekal jsem nějakou pecku, jako třeba že se rozhodli koupit Nokii. Ono přelomové oznámení ovšem spočívalo v tom, že představili koncepty tabletů Surface. Před pár lety si Steve Balmer dělal legraci z iPadu – a dnes uvádí svoje vlastní MicroSurfacePady?

Zatímco si vydavatelé stěžují na pirátství, řeší spousta jiných lidí po světě jeden problém: Jak se dostat k aktuálním seriálům – a to legálně? Data ukazují, že sledování televize je v úpadku a začíná pozvolna kopírovat tu samou trajektorii, kterou prošel tisk: Zpočátku pomalý, ale stále se zrychlující propad ve sledovanosti.

Jak jsme si včera ukázali, paranoia může být dobrá věc. A to nejenom pokud děláte něco špatného. U dnešních technologií, jako jsou odposlechy laserem, sledování komunikace přes telefon i maily, nebo u té nejstrašlivější – Facebooku, si nemůže být jistý nikdo. Buďte paranoidní a přemýšlejte. Nejenom nad tím, co říkáte, ale i co čtete.

Když se blížilo IPO Facebooku (Initial Public Offering, uvedení firmy na akciový trh), noviny přímo vřely články a komentáři. To je dost neobvyklé. Zkuste si vzpomenout, kdy naposledy uvedení akcií nějaké firmy řešily noviny na prvních stránkách, které nejsou obvykle rezervovány pro nudné finanční zprávy...

Z historie bychom se měli učit, ale víme, jak to chodí. Jedna ze základních pouček východních bojových umění zní velmi prostě: „Choose your battle.“ Nejde jenom o volbu místa a času, aby vám třeba nesvítilo slunce do tváře. Jde i o hlubší aspekty volby toho, s kým se chystáte bojovat, kdy chcete bojovat a proč chcete bojovat.

Jednou to přijít muselo, tak nedělejme překvapené. Tohle jsme přece už dávno čekali. Vzduchem nám lítá tolik druhů signálů, že se naše fantastická zařízení začínají navzájem rušit. Přeplněnost „vzduchu“ nepociťují jen velká města, stačí mít okolo sebe více sousedů. Hrozí nám, že se zase pokorně vrátíme k drátům?

Jedno tvrzení říká, že každá technologie, která může být zneužita, taky zneužita bude. Scifi dystopie jsou v mnohem prorocké – v roce 1907 napsal H. G. Wells „Válku ve vzduchu“, která se za deset let stala surovou realitou. Z jakéhosi důvodu se ale zdá, že nejsme schopni sejít z cesty, kterou před nás podobní autoři s předstihem kreslí.

Souhlasím s tím, že nazvat nový iPad následující po iPadu 2 jako „(ten) nový iPad“ je trochu divné. Já bych klidně zůstal u iPadu 3, číslování vnáší do produktové linie větší pořádek. Nicméně nová placka se už u nás týden prodává, týden ji s sebou nosím místo placky staré a s chutí se můžeme vrhnout do recenze, podepřené praktickým používáním.

Čekali jsme to už hodně dlouho a tenčící se prodeje knih a časopisů jasně ukazovaly trend a směr. Minulý týden jsem ale pochopil, že papír už nezvratně skončil a přichází už jenom fáze pozvolného dojezdu a vyhasínání. O smrti papíru mě nepřesvědčily trendy ani statistiky, ale výjev, který jsem uviděl v metru.

S výrazem nezměrného úžasu sleduji průběh čtenářské ankety, ve které si 60 % čtenářů myslí, že tablety jsou úplně na nic. Je to neznalost, provokace, nebo ignorance? Na chvíli odhlédněme od faktu, že nejznámnější tablet dělá Apple a že Apple spoustu lidí štve. Štve je ale až tolik, že jim celý promyšlený koncept tabletu přijde „k ničemu“?

Existují weby, které považuji za indikátor antitechnologických trendů. Pokaždé, když se tam objeví chvalozpěv na nějakou technologii, je to silný náznak budoucích problémů. Ještě před měsícem tak všichni padali na krovky z Windows Phone 7, dnes už ale prodeje vypadají v porovnání s telefony se zeleným robotkem spíše jako nějaká početní chyba.

Žijeme v pozoruhodných dobách. První demonstrace proti ACTA skončila neslavně, zato ta, která proběhla v sobotu, vypadala skutečně impozantně. Už to není „skupinka exotů připomínajících ztracené turisty“ – počet lidí prý přesáhl 2000. A nejen to, „piráti“ také přednesli čtyři požadavky, které kupodivu vůbec nezní nelogicky nebo hloupě...

ACTA byla tiše podepsána. Možná se nás vláda snažila ochránit od toho, abychom o ní přemýšleli a případně šli protestovat. Přece jenom je zima. I naše média vše přešla bez většího zájmu, je přece důležitější, že ministerský řidič bral 60 tisíc měsíčně a narodila se fialová kráva. Co smlouva znamená a kam vůbec směřuje?

Minulý týden zatkli opulentního „mafiána“ Kim Dotcoma za jakousi tajemnou konspiraci, včera nám schválili smlouvu ACTA. Média jsou buď opatrná, nebo vše nadšeně schvalují. Uživatelé kroutí hlavou nebo se rovnou bouří. O čem to vlastně celé je? Kam směřujeme a proč má být někdo ve vězení za to, že vyrobil funkční systém distribuce?

Kdysi představovala vrcholný kus dětské touhy „chemická stavebnice“ Junyj Chimik, což byla unikátní možnost, jak se dostat k jedovatým chemikáliím. Dnes, když nadnárodní úředník hlídá naši bezpečnost a zajišťuje, aby banán byl správně zakřivený a bramborák dost bramborový, už takto divoké a nebezpečné laboratoře neseženeme.

30 let jsme se honili za stále vyššími čísly – více MHz, GHz, GB, TB. Každé navýšení hodnot znamenalo krok vpřed. Když se kapacita RAM zvýšila z 1 na 16 kB, počítače přestaly být výukovou hračkou. U 64 kB se daly konečně spouštět i malé úlohy. Na 512 kB se už hrály hodně dobré hry. Co ale dnes? V čem se liší mobil s 512 MB a 1 GB RAM?

Dámy a pánové, přichází rok 2012, slavný to rok, kdy podle Mayů skončí svět. (Jiné hlasy však říkají, že jim jenom došlo místo na kameni.) Tento rok, rok dvou tisící jedenáctý po narození Krista či čtyřiapůlmiliardtý a něco po narození Země, byl v mnohém zajímavý a poučný. Události v IT odvětví měly tentokrát větší přesah do našich životů než kdy dříve.

Nemá si smysl nic nalhávat – ten nejkrásnější dárek si člověk stejně koupí sám. V pokrokových rodinách se proto obvykle postupuje tak, že si dar sami vyberete a po mírném debatování o ceně dojdete k dohodě. Ono to totiž u mnoha darů ani jinak nejde. Občas chcete něco, čemu zbytek rodiny naprosto nerozumí a koupil by to špatně.

Před pár měsíci jsem se věnoval „tajným zbraním Atari“ – osmibitovým počítačům, které se mohly objevit v polovině 80. let, ale osud jim nepřál. Učinil jsem tak v souvislosti s výstavou osmibitů Atari, kterou jsem spáchal pro Alza Muzeum – a to hlavně proto, že zatímco věci, které existují, lze vystavit, o raritkách, které nemám, mohu pouze psát.

Před nedávnem se na Business Insideru objevil provokativní článek o tom, jak by mohl Microsoft ztratit význam a nakonec zkolabovat v řádu několika let. Tato myšlenka se jeví na první pohled úplně šílená – firma má rekordní příjmy a cena jejich akcií je stabilní. Jenže jak se říká, některé myšlenky jsou tak šílené, že by mohly být i pravdivé.

Když se objevily zprávy o záplavách v Thajsku, většina lidí si toho patrně ani nepovšimla. Ti zcestovalejší možná zalitovali, že letos budou muset navštívit jinou exotickou destinaci. Dramatičtější to začalo být v momentě, kdy Western Digital oznámil, že má vyplavené továrny, a nastane tak výpadek dodávek disků. Škody budou obrovské.

Když jsem sepisoval poslední úvahu o Stevu Jobsovi, našel jsem na Business Insideru zajímavý článek „Třináct tipů, jak vybudovat multimiliardový konglomerát“. Obsahoval názory Richarda Bransona, velice cool a úžasného podnikatele, které se řídí převážně selským rozumem. To znamená, že všechny bezvadně fungují.

Po smrti Steva Jobse se objevila kopa článků o tom, co znamenal, co udělal, jaký byl. Zajímavější jsou ale články s osobními zkušenostmi těch, kteří s ním pracovali, a o zásadách, které jim vštěpoval. Jeden z nejlepších textů je od Sachina Argawala: Osm manažerských lekcí, které jsem získal, když jsem pracoval pro Steva Jobse.

Podle Microsoftu byla většina uživatelů, kteří si stáhli developerský build Windows 8, nadšena z nového rozhraní Metro. Po pravdě řečeno, kdo čekal něco jiného? Přizná někdy šéf, že udělali něco špatně? Těžko. A pokud ano, bude to vždy ve srovnání s novým a lepším produktem ve stylu „předtím jsme se trochu mýlili, ale tohle bude vážně super“.