Články od uživatele Michal Rybka (strana 28 z 30)

Dnes je internet obecně považován nejen za nejlepší zdroj informací, nejbáječnější médium pro ukládání, ale svým způsobem také za určitou informační autoritu. Je tak snadné vyhledat si něco přes Google a nebo na Wikipedii – ale je to pravda? Nemizí nám náhodou informace před očima a nenahradily obsah jen blogy, eshopy a blikající bannery?

Poslední dobou hýbe technologickým světem hlavně zpráva o akvizici mobilní divize Motoroly Googlem. Je to nepochybně velká věc, i když zatím není jasné, zda se Google jenom nepokusil nakoupit balík patentů, aby mohl „silovou formou“ vyjednávat s majiteli jiných balíků patentů – anebo to myslí vážně a sám chce vyrábět vlastní tablety a telefony.

Jedním z krásných českých pojmů je „kurvítko“. Jeho krásná charakteristika je popsána procedurálně tak, že „pokud rozeberete přístroj a opět ho složíte do funkčního stavu, zůstane vám zbytečná součástka. Ta nemá žádný jiný smysl, než zajistit, že stroj selže čtrnáct dní po záruční lhůtě“. A to je „kurvítko“.

Když nedávno Carmack prohlásil, že už brzy budou dominantní herní platformou tablety a telefony, zavládlo mezi hráči zděšení. Je vůbec možné, že toto prohlašuje autor pecek, jako byl Doom nebo Quake? Kde to jsme? Kde je smysl přetaktování našich PC a kam najednou mizí zdánlivá dominance herních konzolí?

Řada lidí nese nelibě technologický a hospodářský úspěch Dálného východu. Odhlédněme na chvíli od ekonomické reality, která nutí moderní manažery mířící za zisky putovat se svými kočovnými fabrikami do dalších a dalších zemí, kde shánějí pracanty za co nejméně a pranic nezáleží na tom koho, co a v jakém rozsahu zničí.

Vývoj jde stále kupředu a už dnes se máme lépe než zítra. Jak ale vypadala představa našich předků o budoucnosti, tedy dnešní realitě? A kam se můžeme posunout my? Zabruslíme do historie, která nás viděla plně automatizované a virtuální. Něco se vyplnilo, něco byla utopie a něco teprve ještě přijde, až se naučíme pracovat s kontextem.

Facebook slouží pro naše šmírování, iPhone si pamatuje naši polohu, co někam napíšeme, to patří podle licenčních ujednání provozovateli služby. Kde je hranice mezi paranoiou a reálným ohrožením svobody? Po mrazivých zprávách z minulých dní přinášíme trochu temné zamyšlení nad současnou situací a blízkou budoucností.

Před lety jsem se setkával se stesky čtenářů nad tím, že není krásnějšího a vznešenějšího zaměstnání, než je recenzent her. Celý měsíc si jen tak hrajete, občas něco napíšete a jinak jenom paříte a nebo tak něco. Pravda je jiná, pokud ovšem nepatříte mezi takzvané kmenové redaktory, kteří mají jistotu platu a doopravdy už nic sami psát nemusejí.

V moderním světě oslavujeme pokročilé vývojové metody, a zapomínáme na efektivní vývojové metody ze staré školy. Je to dáno softwarovým vývojem, který prosazuje „ne-průmyslové“ vývojové postupy. Změna je dobrá, buďme agilní, nebojme se změn, přesypávejme procesy během vývoje! Některé jsou opravdu super, ale...

Nedávno se mě jeden známý zeptal, co si myslím o novém iPadu druhé generace. Řekl jsem, že to je drobné evoluční vylepšení, což je to úplně nejlepší, co mohlo přijít. Žádné „všechno je jinak“ – jenom série změn, která zachovává původní dobré vlastnosti a přidává k nim něco navíc. Apple dokázal udělat dobrý upgrade.

I když se z krátkodobého pohledu zdá, že se technologie proměňují jenom pozvolna a jsou v nich oblasti, které se vlastně moc nemění, je vývoj IT ve skutečnosti velice dynamický a svou povahou revoluční. I když jste pár let na koni a úspěchy se jenom hrnou, další rok může velice jednoduše přijít zlom a najedou přijde krach. Proč? O tom si zapolemizujeme v dnešní úvaze.

Kdybych měl říci, která inovace byla v počítačovém světě v posledním desetiletí nejvýznamnější, velmi bych váhal mezi internetem a OpenSource. Jasně, internet je super, demoluje (byť poněkud neférově) klasická tištěná média a jeho význam je dnes už takový, že ho hned na počátku rebelií v Egyptě odstřihli.

Dámy a pánové, je to tady! Po letech napjatého očekávání nám Google přináší technologickou novinku přímo ze šedesátých let: terminál převlečený za počítač. Vypadá jako laptop, váží jako laptop, běží na baterky skoro stejně dlouho jako laptop, ovládá se jako laptop... Ale je to jenom browser převlečený za počítač.

Nedávno se mi v Datartu naskytl naprosto úžasný pohled. Zatímco regály kroužili lidé, kteří hledali zlevněné televize, odšťavňovače a ledničky, jeden stůl byl doslova oblepený manažery v kvádrech – a ano, na tom stole obhlíželi vystavené Macbook Airy. Vypadalo to asi tak, jako byste vedle položili vedle mraveniště kostku medu – doslova se tam hemžili jeden přes druhého!

Je velmi těžké vybírat dárky pro sebe, těžší pro rodinu a známé a úplně nejtěžší je doporučovat něco ostatním. Chápejte: Vám může připadat notebook s načančaným designovým krytem příšerný, ale vaší sestřičce či přítelkyni (a nebo třeba taťkovi) zase přijde krásný. Takže varování předem: Žádné doporučení není absolutní, natož pak moje.

Pokud se díváte na vývoj počítačových technologií v libovolném krátkodobém výhledu, může působit dojmem jakéhosi trvalého plánovaného pokroku. Na první pohled to dává smysl, novinky jsou výkonnější a rychlejší, ale pokud se ale na věci začneme dívat s větším odstupem, jednoduchá představa začne mizet.

Po letech je to tady: Apple nabízí instalačky pro nový a ještě placatější Macbook Air na flešce a Microsoft prodává Office pouze jako sériové číslo, zbytek si stáhnete z netu. „Optická média jsou mrtvá“, jde kolem hlas. Ale je tomu tak opravdu? Ano, mají malou kapacitu, pomalu se zapisují a moc toho nevydrží. Ale odepsat je úplně?

Tablety jsou definitivně tady – a bydlí už i u řady lidí, kteří ani netuší, že je mají. Co jiného než tablet je mobil s dotykovým displejem? Měřeno optikou třebas jenom počátku devadesátých let je každý smartphone velmi schopný počítač, jenom je jaksi scvrklejší. Co tedy vlastně dělá tablet tabletem?

Před mnoha lety, kdy internet sloužil ještě k vědeckým, vojenským a seriózním účelům, před záplavou pornografie a pohořími spamu, bylo informací poskrovnu a recenzování proto bylo důležité a vážené. Každý nový PC, software a nebo hra rozebírali recenzenti, kteří se touhle prací docela slušně uživili a mezi nimi panovala spokojenost, protože do pracek dostali to nejnovější a nejfajnovější.

Jistě jste se s tím už setkali – úvahy jak končí nejenom PC hraní, ale už i konzolové hraní. K čemu kupovat hardware, tunovat si PC a dělat podobně zaostalé věci? Budoucnost je ve streamingu. Vaše superobří televize bude obsahovat malou krabičku, která se připojuje drátově či bezdrátově – a jediné, co z hardware dále potřebujete, je vaše kreditka.

Čtete pravidelně papírové noviny? Kupujete si krabicové hry? Doplňujete průběžně knihovnu svými oblíbenými tituly? A co takhle dělat tohle všechno digitálně? Nemusíme kácet lesy kvůli papíru na jedno použití. Proč vyrábět hory médií, když je po instalaci strčíme do šuplíku a zapomeneme. Budoucnost je v digitální distribuci, připravte si kreditky.

Technologické dějiny jsou plné zařízení, která vypadají na první pohled dobře a smysluplně, ve skutečnosti jsou ale stíhané pozoruhodnou smůlou. Zdá se, že by je uživatelé měli chtít, ale zařízení se ne a ne ujmout. S nepravidelnou variací se objevují nové a lehce upravené verze podobných věciček, protože je očividné, že by měly být praktické.

Starý operační systém je vždycky lepší než ten nový. Rychlejší, stabilnější, odladěnější a vůbec, všechno na něm funguje. Na co vlastně potřebujeme nějaké novinky, když to co máme funguje dobře. Proč riskovat nějaké změny? A taky ještě staré hry jsou lepší, ty ještě měly nápady! Tak co, taky se poznáváte?

Nový tablet z dílen Apple vyvolává spousty kontroverzních reakcí. Někdo ho miluje, někdo nesnáší a zatím málokdo si ho mohl u nás opravdu vyzkoušet. Největší chybou je ale iPad přirovnávat k běžnému počítači a ještě ho navíc s ním srovnávat po hardwarové stránce. Pojďme se zamyslet nad tím, proč tomu asi tak je.