Historie (strana 5 z 10)

Současné zelené hnutí, vedoucí nás k „plně udržitelné budoucnosti“, bude sotva udržitelné i za normálních okolností. Bohužel stačí jedna carringtonovská událost, aby uvrhla elektrifikovanou utopii do madmaxovského pekla: A ty opravdu velké podle biologických záznamů nastávají průměrně jednou za dvě stě let, přesněji řečeno za poslední milénium nás postihly alespoň šestkrát.

Dnešní modely, jako je GPT-4, patří mezi moderované, tedy ty, které se učí na vybraných datasetech – a v druhém kroku se ještě navíc vyhodnocují lidmi, aby se nám jejich výstupy líbily víc. Panují velké obavy o to, co se stane, když se AI dostane k neomezeným znalostem, ze kterých si sama může vyvodit všelicos.

Zatímco před rokem měli z kreativní AI umělci většinou jen prču, nové verze jsou tak dobré, že přinesly údiv, pak šok a hněv – a nyní začíná otevřená válka, protože si uvědomili, že většinu z nich generativní AI dokáže plně nahradit.

Ohromující schopnosti a 64 kB RAM za neskutečnou cenu. Když se jeden z nejslavnějších osmibitových herních počítačů dostal v roce 1982 do prodeje, konkurentům pořádně zatopil. Díky obrovské popularitě se Commodore 64 vyráběl až do roku 1994, kdy se ještě statečně držel i vedle mnohem vyspělejších strojů.

Když na jedné z mnoha porad firmy Commodore její zakladatel Jack Tramiel apeloval, aby se firma postavila Japoncům a dokázala s nimi soupeřit ve výrobě levných počítačů, netušil, že tento krok bude znamenat vznik nejprodávanějšího počítače všech dob. Počítače, který jako jeden z prvních byl primárně určen pro hraní her.

Když se řeší dějiny IT, obvykle se myslí domácí IT – osmibity, šestnáctibity a podobně. Mimo ně ale existují paralelní směry IT, které se vyvíjely nezávisle: Servery, wearables, kapesní počítače a tak dále. Jsou důležité, ale většinou se na ně zapomíná.

Inteligence je zatracený koncept, u něhož zmatení souvisí s utilitární potřebou nějak ji měřit. Inteligencí je přitom celá řada kvalitativně odlišných typů, z nichž některé jsou obvyklejší a pochopitelnější a jiné naopak naprosto exotické.

První počítač, jehož se prodalo milion kusů. Commodore VIC-20 zahájil svou pouť po Spojených Státech před Vánoci 1981. Za nízkou cenu nabízel uživatelům víc než soudobé herní konzole a díky podpoře programátorů ze strany Commodore se této platformě začala věnovat i spousta vývojářů.

Před několika dny jsme se dozvěděli, že ChatGPT složila úspěšně test na Minnesota University Law School. Test s více než stovkou otázek zvládla sice jen průměrně, ale podle Microsoftu je jen otázkou času, než zvládne i MBA.

Jaký je nejslavnější mikropočítač, který už od kolébky byl určen pro hraní her? Každý pamětník 80. a 90. let odpoví jednoznačně – Commodore C64. Cesta k němu ale nebyla přímočará i zcela jasná a vedla přes dnes již pomalu zapomenutý první barevný počítač této firmy, který znamenal opravdový průlom v dostatečně nízké ceně, aby si jej mohl koupit opravdu každý. První počítač, jehož se prodalo milion kusů.

Temným lesem obchází nemilosrdný vrah – a likviduje jedno povolání po druhém. Jmenuje se umělá inteligence a nezná milosrdenství. Někdo věří, že nedojde až k němu, další se na jeho příchod těší a slibují si, že se budou mít lépe, svobodněji a kreativněji.

Někdy narazím na neuvěřitelné věci – jako když si například týpek postaví vlastní retro řadič, aby fungovala jeho retro mechanika. Zároveň to ale pro sběratelství přináší řadu závažných otázek. Jak se chovat k historickému hardwaru?

Dnes se nacházíme uprostřed retrovlny. Staré platformy, hry a celková estetika sedmdesátých až devadesátých let láká i fanoušky, kteří ji sami nezažili. Postupně se ale blíží zeď tvořená digitální distribucí: Má ji retro šanci přežít?

Stavebnice Atari VCS je úchvatná a zároveň extrémní. Je to brilantní replika ve velikosti 1:1, o níž nepochybuji, že vyvolá bouři komentářů od „je v tom víc plastu než v originálu“, „je to dražší než originál“ a „k čemu to vlastně je?“ Je to parádní artefakt pro lidi, kteří milují Atari, k tomu to je!

Commodore Amiga představuje jednu z vrcholných platforem nostalgického hraní starých her. Je to zároveň jedna z mála platforem, kde ony desetiletí staré herní pecky mají alespoň nějakou šanci zaujmout mladou generaci.

Po třiceti letech nekonání v energetice přichází ti samí politici, kteří můžou za současnou krizi – a tvrdí, že nás spasí. Já si myslím že nás nespasí, protože jen opakují ty samé chyby, které před dvaceti lety dělal Enron v Kalifornii. Těšíte se na blackouty?

Když se bavíme o AI, typicky nás zajímají otázky umělé inteligence. Samotná inteligence ale určitě nevede ke zcela inovativním řešením, na to potřebujeme něco dalšího – kreativitu. Ta se ale špatně popisuje a není vlastně jasné, co to přesně znamená.

Už když sir Clive (pravda, v té době ještě neměl zmíněný titul) představoval své ZX Spectrum, tedy nejlacinější počítač s barevnou grafikou na trhu, zmínil se na této velkolepé akci, že jeho firma pracuje na novém cenově dostupném datovém médiu, které bude v dohledné době pro ZX Spectrum k dispozici. To samozřejmě vedlo k rozsáhlým spekulacím, co za diskový systém asi Sinclair vyvíjí, jakkoliv velký šéf sám se o discích nezmínil.

Dnešek věnuji drobné, banální úvaze o naprosto běžné věci: Všimli jste si, jak se elektronika stále zmenšuje? Dělá to pořád, dělá to běžně – a pokud nezačnete vzpomínat, vlastně vám to přijde úplně normální.

Kdo od začátku návrhu nemyslí na monetizaci, je zk...rvený idiot – tak nám to vysvětlil John Riccitello, bývalý šéf Electronic Arts a současný CEO Unity. Svá slova později mírnil, což ale neznamená, že dnes myšlenka monetizace za každou cenu neovládá myšlení mnoha výrobců a vývojářů.

O tom, kdo vynalezl falešné zprávy neboli fake news, se vede spor mezi Donaldem Trumpem, BuzzFeedem a organizací First Draft. Předtím všichni říkali jen pravdu, zvláště významné osoby a politici. Ne, dělám si srandu, lže se od nepaměti – a ve velkém rozsahu!

Nedávno jsme se dozvěděli, že Google vyhodil inženýra, který prohlásil, že jejich umělá inteligence LaMDA (Language Model for Dialog Applications) získala vědomí. Spiknutí? No, se strojovým vědomím je to poněkud složitější.

Když vloni zemřel Sir Clive Sinclair, objevila se spousta chvalozpěvů a nekrologů, které široké veřejnosti připomínaly zásluhy tohoto pionýra mikropočítačové revoluce, díky němuž se v osmdesátých létech mnozí dnešní padesátníci stali programátory či alespoň zasvěcenými uživateli počítačů.